V uplynulých dvou dnech jsem byl součástí poměrně hektické pracovní návštěvy našeho Výboru pro záležitosti EU ve francouzské metropoli. Posláním této návštěvy bylo seznámit se s výsledky práce pomalu končícího francouzského předsednictví v Radě EU, podrobně prodiskutovat ty nejaktuálnější evropské výzvy a nastínit hlavní priority ČR, která 1. července převezme předsednickou roli.

Jednali jsme na ministerstvu zahraničních věcí, na úřadu vlády pro záležitosti EU, setkali jsme se s předsedkyní Výboru EU Národního shromáždění či navštívili sídlo Nadace Roberta Schumana.

Druhý den jsme celý strávili v Lucemburském paláci, v sídle francouzského Senátu a měli společné zasedání s jejich Výborem pro evropské záležitosti. Na závěr tohoto dne proběhlo přátelské setkání se senátní skupinou přátel ČR.

Proběhly velmi zajímavé a živé diskuse, na řešení všech zásadních otázek - Ukrajina, otázky Východního partnerství, rozšíření EU o země západního Balkánu, bezpečnost Evropy, kybernetická bezpečnost, problematika svobody médií nebo otázky související se ctěním evropských hodnot - panovala v zásadě velká shoda.

Francie jako zakládající člen EU vnímá otázky rozšíření EU poměrně citlivě, osobně její postoj chápu, protože již dnes, při 27 členských státech EU, je velmi obtížné najít v řadě otázek smysluplnou dohodu. V některých strategických otázkách bude nutné přejít ke hlasování formou většiny, samozřejmě výrazné, dle mého soudu není možné, aby jeden stát blokoval možnou dohodu celé sedmadvacítky.