Vyjádřil se tak o tragickém místě, kde byli lidé utýráni k smrti, zabiti či posláni na smrt do vrcholu pyramidy továren na smrt do Osvětimi.

Jak uvádí Česká tisková kancelář, „tábor v Letech podle historiků otevřely v srpnu 1940 protektorátní úřady jako kárný pracovní. Byl pro muže, kteří nemohli prokázat zdroj obživy. Měli v něm končit i kočovníci. Stejné zařízení existovalo v Hodoníně u Kunštátu. V lednu 1942 se oba tábory změnily na sběrné, v srpnu pak byly v obou místech zřízeny cikánské tábory. Od té doby do května 1943 letským táborem prošlo 1308 Romů – mužů, žen i dětí, 327 z nich v něm zahynulo a přes pět stovek skončilo v Osvětimi.“ Přes tyto skutečnosti sám předseda SPD Tomio Okamura v nedávném rozhovoru pro DVTV zpochybnil, že koncentrační tábor v Letech byl tím, čím byl.

Nechci ani jednomu z obou pánů vyvracet jejich mylné přesvědčení odbornými fakty, kterých existuje celá řada. Je to jejich svědomí a jejich přesvědčení. Ale právě proto, že to, co říkají, myslí vážně, je na místě se těchto lidí obávat a varovat před nimi. Násilí a smrt nevinných lidí, jejich duševní a fyzickou likvidaci považují za bagatelní a zpochybnitelnou věc. Není důležité, že se jedná o více než sedmdesát let starou historii. Je důležité a varující, že vědomí a svědomí pana Okamury a pana Roznera tyto hrůzy relativizuje a zesměšňuje a tím i připouští, aby se opakovaly. Tito lidé jsou v důsledku pro ostatní lidi velmi nebezpeční. Doufejme, že se nedostanou k moci a že se mnozí z nás o tom nebudou muset přesvědčit na vlastní kůži. Neptejme se, komu zvoní hrana. Nám zvoní!

Mgr. Jiří Šesták Ph.D.

Zdroj: senat.cz