Děkuji za slovo, pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové.

Já bych se rád vrátil k návrhu této směrnice a připomněl, že vláda ve své rámcové pozici uvádí, že je srozuměna s důležitostí problematiky pro jiné členské státy, nicméně na našem území se tento jev téměř nevyskytuje. A já bych rád připomněl, že v roce 2001 vláda Miloše Zemana oznámila, že každý člen vlády bude požadovat 10 mil. Kč po Týdeníku Respekt kvůli komentáři, ve kterém se hovořilo o tom, že vláda boj s korupcí prohrála, přestože ho slavnostně vyhlašovala. A kvůli tomu chtěla vláda Miloše Zemana tenkrát tento časopis zažalovat a požadovat od něj dohromady asi 180 mil. Kč. A vůbec se netajila tím, že ten hlavní důvod je, aby tento časopis zanikl. Což je úplně krystalický příklad toho, o čem návrh této směrnice mluví.

Čili zažili jsme jeden takový případ skutečně na vlastní kůži. Tentokrát to nedopadlo, policie to odložila a členové vlády se trošku zdráhali složit tu zálohu, protože něco jiného je vyhrožovat obrovskými pokutami, něco jiného je pak složit zálohu u soudu. To už se jim nechtělo, takže nakonec k tomu soudu nedošlo. Ale je vidět, že i v naší historii takový případ jsme zaznamenali, a byl naprosto nepřehlédnutelný.

Pan ministr tady mluvil o tom, že máme svá specifika. A já to můžu potvrdit. Zažívám to jako člověk, který v médiích dlouho pracoval a i potom se jim profesně věnoval. Velmi dlouho jsem zažíval to naše specifikum, které je v tom, že se zde jak politici z extrémní levice a pravice, jako byli Sládkovi republikáni, SPD, KSČM, tak vrcholní představitelé státu, jako byl Václav Klaus, Miloš Zeman, Jiří Paroubek, Andrej Babiš, nepřetržitě během své kariéry médiím vyhrožovali, slovně na ně útočili, považovali je za nepřítele lidstva.

Tak to je to naše specifikum, kterého si musíme být vědomi. Já si myslím, že by tady mělo zaznít, že Česká republika v rámci svého předsednictví ochranu svobody slova a bezpečnost novinářů považuje za jednu ze svých priorit. Takže to skeptické stanovisko, které vláda i naše výbory přijímají k tomuto návrhu směrnice, nejsou motivovány tím, že bychom se od této priority chtěli distancovat, ale že máme výhrady vůči tomu provedení. Vůči způsobu, jakým ta směrnice je koncipována, vůči formulačním nejasnostem. Čili nezpochybňujeme ten cíl, chceme jenom, aby ten cíl byl lépe a jinak precizován.

K těm spisům, které tady byly zmíněny, a k těm únikům ze spisů bych rád jenom podotkl, že to je také takové naše specifikum. Je to už téměř tradice, že informace ze spisů běžně unikají do médií, ale chtěl bych jen zdůraznit, že to není problém novinářů, ale těch, kdo tyto informace do těch médií vynášejí.

Děkuji za vaši pozornost.