Včera jsem se zúčastnil pietní vzpomínky u legionářského pomníku na náměstí Pod Emauzy u příležitosti 101. výročí vzniku Československa. V průběhu pietního shromáždění jsem měl možnost vystoupit s následujícím projevem.

Vážení spoluobčané, dámy a pánové,

po více než sto letech od vzniku samostatného Československa si i dnes již tradičně připomínáme zde, u památníku padlých československých legionářů, jejich zásadní zásluhu o vznik našeho státu, a s hlubokou úctou vzpomínáme na ty, kteří v bojích za samostatnost zaplatili cenu nejvyšší, obětovali své životy.

Význam legií asi nejlépe charakterizuje známý výrok TGM z listopadu 1918: „Bez Sokola by nebylo legií, bez legií by nebylo Československa.“

Letošní setkání zde, v čase výročí Sametové revoluce, je více než symbolické. Úsilí o samostatnost v roce 1918 a listopadové události roku 1989 mají silného společného jmenovatele, a tím je demokracie. O tu šlo před sto lety i před třiceti lety. A jde o ni i dnes. Zápas o demokracii nikdy nekončí.

Žijeme sice v relativně klidné a také ekonomicky příznivé epoše, ale kolem nás se objevují zdroje nejistot, které vedou některé občany k hledání vlády silné ruky. A to je vždy nebezpečné.

Demokracie je komplikovaná forma vlády, je často velmi obtížné nalézt řešení problému ve spleti různých zájmů a vlivů. Ale historie nám jasně ukazuje, že parlamentní demokracie je nejspravedlivější formou vlády, kterou známe. Jistě lepší, než autoritářské režimy, ale podle mého soudu také lepší, než monarchistické či prezidentské systémy (viz Turecko).

Dnes je vhodné připomenout, že jedním z odkazů první republiky a legií, které významně přispěly k jejímu vzniku a dodaly jí potřebnou autoritu, je parlamentní demokracie. Její oslabování by znamenalo nectít odkaz všech, co se o vznik Československa zasloužili. Je vhodný čas připomínat demokratický étos, na jehož vlně náš stát vznikl, a přenášet jej do dnešních dnů, neboť je a bude stále potřebný.

Dovolím si na tomto místě připomenout, že legionáři měli své zástupce mimo jiné mezi prvorepublikovými senátory.

Rád bych připomněl zejména bratra prezidenta Edvarda Beneše, Vojtu Beneše, nebo senátora Pavla Havránka, pozdějšího starostu Jihlavy.

Vážení spoluobčané,

Složité byly osudy Československé obce legionářské, a neméně tak jednotlivých legionářů. Jejich hlavní odkaz, za který mnozí položili své životy, však platí i pro dnešek. Pracovat pro demokratickou samostatnou republiku sebevědomých a úspěšných občanů. Slibme si, že tento odkaz budeme každý dle svých sil a schopností plnit.