Děkuji za slovo, pane předsedo. Vážený pane předsedající, milé dámy, vážení pánové, kolegyně, kolegové. Pan předkladatel obecně shrnul tu formu, která je vám předkládána v tom novém návrhu o zákonu do voleb do obecních zastupitelstev. Já vám řeknu, co nás k tomu primárně vedlo.

Jako komunální politici jsme se často setkávali s tím, že po volbách jsme museli velmi složitě a prakticky nemožně vysvětlovat, proč se do zastupitelstva především malých obcí a měst dostali lidé s výrazně nižším počtem hlasů, a nedostali se ti, kteří měli například i dvojnásobek hlasů než ten, který se dostal. To jsou věci, které se prostě vysvětlit nedají. To je přesně to, co způsobuje současná právní norma o volbách do zastupitelstev měst a obcí.

Zvažovali jsme, jak na to. Původně jsem naivně vymyslel takový hrozně jednoduchý způsob. Říkal jsem si, dobře, ať volby probíhají, jak probíhají. Pojďme nakonec udělat seznam všech kandidátů s absolutním číslem, kolik získali hlasů. S tímto jednoduchým modelem jsme zjistili, že v drtivé většině malých měst a obcí by se stalo, že by to byly tzv. jednobarevné vlády, že ta kandidátka, která byla vedena především nějakou výraznou osobností, by prakticky ovládla radnici na ty 4 roky. To bych řekl, že by asi nebyl ten správný účel a bylo by to i protiústavní, protože tam má být poměrné zastoupení ve volbách. Tak jsme upustili od tohoto modelu a hledali jsme další model, a to, jak rozdělit volbu do obcí a malých měst od těch větších, kde si myslím, že ten problém až takový není. Ten stávající volební zákon skutečně nepřináší velké problémy do statutárních měst a do měst, ale především právě do malých obcí a do malých měst. No jo, ale kde najít tu hranici, co je to malé město? 10 tisíc nebo 5 tisíc nebo 20 tisíc? Jak to vůbec v zákoně definovat? Tam jsme vyloženě narazili, že prakticky neexistuje taková definice, potom se mění občané atd. Požádali jsme, řekl bych, největšího odborníka na volební právo v ČR, kterým je pan docent Lebeda z Univerzity Palackého v Olomouci, aby nám s tím pomohl. Ten přišel s unikátním modelem, který pravděpodobně nemá ve světě obdobu, a to proměnný poměrný a většinový volební systém, ten, který je vám předkládán jako senátní tisk č. 270.

Toto relativně revoluční řešení ale dává naprostou volnost a to pravé právo voličům rozhodnout tak, jak se v tom daném městě či obci bude volit. Hlavně to, kdo bude zvolen. Já bych si dovolil lehce citovat, co to vůbec je demokracie. My se hlásíme k tomu, že jsme demokratický stát. V určitých analýzách jsme, nebo demokratický stát s výhradami. Demokracie je vláda lidu. Mínění většiny oprávněných občanů, nejčastěji volbou. Toto si, prosím, uvědomme. Není to na nás, politických stranách, kteří budou rozhodovat, kdo že to bude zasedat v tom kterém zastupitelstvu, ale je to v principu demokracie, především vůle občanů, oprávněných občanů. Jestliže se chceme tvářit jako demokratický stát, toto základní pravidlo demokracie musíme ctít. Proto se domnívám, že zjednáváme nápravu té křivdy, která je daná tou váhou hlasů pro jednotlivé kandidáty, která je v tuto chvíli obzvlášť v malých městech velmi v nerovnováze.