Návrh novely antidiskriminačního zákona je paskvilem nad paskvily. Aktivistům a obřím nátlakovým neziskovým organizacím by totiž umožnil za údajnou diskriminaci jednotlivců či skupin osob provádět takzvané veřejné žaloby. A teď to nejdůležitější. Žalobce by neprokazoval, že se trestný čin stal. Naopak - žalovaný by musel prokázat, že se nestal.

Vždyť je to padlé na hlavu! Jak bude podnikatel prokazovat, že například nového manažera-muže, který ve finále získá přednost před starším uchazečem nebo ženou či osobou, patřící do národnostních menšin, skutečně vybral podle jeho schopností, a ne proto, že chtěl diskriminovat ostatní uchazeče? To už se budou zaměstnanci bát vybírat nové zaměstnance podle skutečných potřeb firem?

A podobných absurdit bude daleko více. Proč budeme ještě více posilovat moc aktivistických skupin, které v některých případech již dnes mrhají penězi nás všech na uměle vykonstruované kauzy a mediální štvanice?! Proč naopak neusilujeme o to, aby byla povinně vyžadována jejich maximální transparentnost? Namísto toho podobným organizacím umožníme, aby měly ještě vetší možnost cíleně osočovat kohokoliv z čehokoliv?

Argument, že žalobci nebudou své nové možnosti zneužívat, protože by prohrané spory museli platit, je naprosto lichý. Vždyť vesměs nehospodaří s penězi, které by sami složitě vydělali – tyto obří nátlakové neziskovky jsou často živeny štědrými dotacemi, které pocházejí z kapes nás všech!