Kontroverzní změnou, která na sebe strhává největší pozornost, je nastavení volných pravidel pro muslimské pohřby. Stát v době uprchlické krize, která bezprostředně ohrožuje tradiční kulturní, ale i společenské evropské hodnoty, skáče „na lep“ muslimské lobby, a snaží se prosadit muslimům do zákona nehoráznou výjimku z dosud platných pravidel. 

Návrh zákona o pohřebnictví schytal jeden z oblíbených nešvarů, kterými často trpí „velké novely“. Spousta chyb a novátorských myšlenek, jejichž cílem původně možná bylo zmodernizovat stávající právní úpravu, výsledkem ovšem zůstalo nepříjemné „okořenění“ platného stavu. Ministerstvo vyslyšelo hlas muslimů a v novele zákona o pohřebnictví, která brzy zamíří na vládu, jim umožní pohřbívat do země bez rakve. Přijde mi to vskutku úsměvné. Není den, kdy bychom si na internetu nepřečetli o tom, jaké hrůzné teroristické činy spáchali příznivci Islámského státu. Společnost se radikalizuje, kriminalita roste. Ministerstvo chce mezitím zdánlivě nenápadným, plíživým způsobem, umožnit muslimům na tzv. neveřejných pohřebištích pohřbít zesnulé bez rakve.
 

Jsem zneklidněn takovým návrhem. Zvlášť v současné době, kdy se celá Evropa nachází ve válce s islamisty. Nechci polemizovat s úředníky ministerstva o tom, co je, a co ještě není v rozporu s dobrými mravy či lidskou důstojností. Ať si muslimové pohřbívají ve své zemi mrtvé, jak chtějí. V České republice, kde trvale žijí, však chci, aby důsledně respektovali naše zákony. Proč taková výjimka a proč právě nyní? Copak je muslimům skutečně na obtíž, aby řádně mrtvé ukládali do hrobů? Obávám se, že navrhovaná změna není jen o tom jediném paragrafu, který je nám prezentován jako ničemu nevadící, rádoby vstřícné gesto k multikulturní společnosti, ale o zřetelném signálu ke společenství lidí, kteří nás nenávidí, nedokáží se asimilovat a rozvracejí naši společnost. Nemají úctu k našim institucím, chtějí si budovat vlastní zázemí, mešity, školy, a sobě vlastní organizace. Všude tam, kde se usadí, začne růst kriminalita a upadat křesťanská kultura. Starousedlíci opouštějí zemi. Podle statistik vyznává Islám 1,5 miliardy lidí. Ptejme se tedy po tom, kolik z těchto lidí je jen masa jednotlivců, kterou jiní zneužívají k šíření násilí a nenávisti. Zkusme se zeptat sami sebe, proč povolujeme muslimům takové výjimky ze zákona. Vždyť při samém vzniku zákona to byla právě sama existence neveřejných pohřebišť, která měla umožnit pohřbívat podle specifických pravidel některým církvím a náboženským společnostem, jejichž vnitřní předpisy a obřady neumožňují ukládání lidských pozůstatků nebo zpopelněných lidských ostatků na veřejném pohřebišti. Copak to nestačí? Potřebujeme skutečně další vstřícný krok?  
Obávám se, že přijetím nového návrhu zákona o pohřebnictví činíme první skutečný úkrok stranou Islámu jako takovému, vytváříme prostor pro snadnější destabilizaci našich křesťanských hodnot a tradic. Smutné na tom je, že našim občanům neříkáme otevřeně do očí, že něco takového děláme. Jak jinak si vysvětlit, že paní ministryně odmítá nařčení z těchto změn a s pomocí svého tiskového oddělení vymýšlí všemožné způsoby, jak se zbavit – možná dnes již - pocitu viny. Sám jsem v poslední době, kdy jsem senátorem, zjistil, jakou bezmoc někdy pociťuji ve snaze prosazovat zájmy slušných lidí. Je to těžké, takřka nemožné. Muslimská obec si ale, jak se zdá, velmi snadno své zájmy prosadí. Žádné pozměňovací návrhy, žádné dílčí novely, otevřená změna ve velké novele zákona, kterou připravilo samo ministerstvo.