S velkým zájmem jsem po avizovaném navýšení sazebníku Ochranného svazu autorského (zvýšení poplatků za užití hudebních děl o 50 %) a zveřejněném záměru vybírat poplatky dokonce za nově prodané mobilní telefony zhlédl nedávný pořad 90` na ČT 24, jehož tématem byl právě tento naprosto nehorázný krok a hlavními hosty zástupci OSA – hudebník a člen dozorčí rady Martin Kratochvíl a předseda představenstva, Roman Strejček. Vystoupení těchto pánů lze shrnout tak, že kromě žoviálního až posměšného způsobu vyjadřování nezazněl jediný závažnější argument, který by OSA k uvedenému kroku opravňoval a který by zároveň vyvracel podezření a kritiku stávajícího netransparentního fungování této organizace (způsob rozdělování peněz) a systému kolektivní správy autorských práv jako takového (vybírání poplatků za paměťové nosiče).

Hlavním argumentem obou pánů a zastánců navyšování poplatků za produkci autorských děl je to, že výnosy z těchto plateb jsou v České republice ve srovnání s jinými zeměmi neúměrně nízké. OSA se odvolává na to, že zejména zahraniční autoři hudby požadují více peněz a že tedy nezbývá než zvyšovat, a to skokově. Budiž. Přestože Pan Kratochvíl nijak přesněji nevysvětlil, jakým způsobem byl zpracován graf srovnání výnosů z poplatků, kterým neustále dokola mával v televizním studiu, lze připustit, že se vybírá málo peněz a že autoři nedostávají tolik, kolik by si zasloužili. Zároveň zdůrazňuji, že celý spor rozhodně není o tom, že by snad někdo autorům za jejich výtvory chtěl upírat jejich práva a nároky na adekvátní odměnu za využití jejich děl. Jádro sporu a důvod nepřípustnosti kroku, ke kterému se OSA chystá, je někde zcela jinde. Je jím zejména to, že takové rapidní navýšení není možné ve chvíli, kdy jsou poplatky za užití autorských děl vybírány mnohdy neoprávněně a kdy do systému rozdělování těchto peněz nikdo pořádně nevidí.

Neoprávněnost systému spočívá zejména v tom, že platby za veřejnou produkci jsou vybírány i v místech, kde tato produkce není primárním účelem, za kterým veřejnost jde, a tedy nemůže být rozhodně ani zdrojem zisku příslušného podnikatele. Chodí snad někdo z nás do lékárny, ke kadeřníkovi nebo krejčímu kvůli tomu, že mu tam vždy hrají na pozadí pěkné písničky? A pokud má ve svém podniku puštěné rádio, pak je na místě také zdůraznit, že za hudební produkci v něm vysílanou již přeci jednou poplatky odvádí příslušná stanice. Ještě absurdnější a méně oprávněné je pak vybírání poplatků od měst a obcí za veřejný rozhlas. Má snad ten někde natolik zásadně komerční charakter, aby bylo nutné vybírat poplatky z vysílání? Poslouchá snad někdo hlášení informací o tom, že nepoteče voda nebo že se mění otevírací hodiny obecního úřadu proto, aby si přitom zanotoval známý song? Domnívám se, že nikoliv.

Co dále považuji za nehorázné a opět zcela nespravedlivé, je vybírání poplatků z prázdných nosičů (CD, USB flash disky, paměťové karty a disky atd.), které chce OSA nově rozšířit i o mobilní telefony. Ačkoliv se nám pan Kratochvíl s panem Strejčkem snaží namluvit, že tyto poplatky jsou vlastně v náš prospěch, ve prospěch našeho komfortu, abychom si stejné hudební dílo nemuseli kupovat několikrát, ale mohli si ho pro vlastní potřeby rozmnožit, nelze to nazvat jinak než jako opíjení rohlíkem. Automatické předjímání toho, za jakým účelem si paměťové zařízení pořizuji a že jej chci použít k vytvoření nelegální kopie, staví nás všechny do pozice nikoliv předem obviněných, ale proviněných a potrestaných. A pokud OSA chce nyní vybírat i 90 Kč za každý nově pořízený mobilní telefon, pak by měla jednoznačně nějakou relevantní studií nejprve prokázat, v jaké míře jsou tyto přístroje používány k ukládání hudebních děl. Žádná taková studie neexistuje, stejně jako nikdy neexistovala ani u ostatních prázdných nosičů, které například v případě paměťových karet (coby nosičů využívaných hlavně ve fotoaparátech) všichni používáme stejně jako telefony také primárně ke zcela jiným účelům než ukládání a poslechu hudby.