Začnu už tím, že pod pojmem „pamlsek“ si představím například odměnu pro psa za to, že splnil povel, ale rozhodně ne svačinu pro dítě. Ale nechme slovíčkaření stranou.

Většina veřejnosti jistě podstatu této vyhlášky, která je součástí školského zákona, zná – pro neznalé ve stručnosti přiblížím. Naše legislativa znemožňuje dětem to, aby si ve školních bufetech koupily cokoliv, co nesplňuje nesmyslně přísně nastavená kritéria. Ve snaze zabránit tomu, aby přibývalo tlouštíků tak ze školních bufetů zmizely nejen sladkosti v pravém slova smyslu, ale také například ovocné jogurty, sýry, pečivo a podobně. Což logicky znamená, že bufety zavírají a děti hladoví.

Osobně určitě nesouhlasím s tím, aby se děti doslova prolévaly přeslazenými nápoji a k tomu zakusovaly hamburgery. Na druhou stranu si ale nemyslím, že pamlsková vyhláška je schopna cokoliv vyřešit. Opět je to jen další, nikam nevedoucí nařízení. O co méně sladkostí si děti nakoupí ve školním bufetu, o to větší tržby budou mít obchůdky s tímto sortimentem v okolí škol a děti budou mlsat dál. Jsem přesvědčen o tom, že základ je i v tomto směru v rodině. Ta musí dát dětem jasný signál k tomu, jak zdravě jíst. To se ale neděje.

Řada dětí dostává od rodičů tyčinky, oplatky, brambůrky a čokolády často několikrát denně. Zvláště, když je toto zboží „v akci“ a tak se nakoupí ve velkém. Jenže schází bod „B“ – pohyb. Spousta dětí sedí doma u mobilů, tabletů a počítačových her a prakticky se nepohnou. Celá pamlsková vyhláška je tak jednoduše naprosto zbytečná. Děti v lepší kondici neudrží a navíc dětem znemožní koupit si na svačinu třeba slazený jogurt, některé druhy pečiva nebo sýry. A právě tímto podle některých rodičů dokonce vyhláška naopak nové dětské tlouštíky může vytvořit.

Ne každý přece stíhá dělat dětem doma svačinu a tuto povinnost (zatím) legislativa rodičům neukládá. Takže je pro všechny vysvobozením, když si dítě může během dne koupit např. bagetu nebo ochucený jogurt ve škole, aby do sebe dostalo potřebnou energii v době (a to je zásadní), kdy ji tělo potřebuje a nejlépe zpracuje. Pokud tuto možnost mít nebude (a známe děti - co jim nechutná, jednoduše nejí, takže často vynechávají i obědy), dítě bude celý den o hladu a odpoledne nebo navečer doma (případně ještě po cestě ze školy ve fast foodu) do sebe nárazově doslova nacpe všechno, na co přijde. Tuky netuky, cukry necukry. A to je přece nejlepší cesta ke kilům navíc, což potvrdí každý lékař.

Navíc dobře víme, že co je zakázáno, je daleko více vyhledáváno. Nedivil bych se proto (a jisté signály o tom, že se tak děje, již mám), kdyby koumáci například z druhého stupně základních škol nakupovali v marketech sladkosti ve velkém a pak je s přirážkou prodávali mladším spolužákům a obírali je tak o kapesné. Cesta jak obejít pravidla se přece vždy najde.

Jednoduše tu máme další nesmyslný diktát. Nezajdeme tedy ještě dál? Budeme dětem povinně prohlížet aktovky? Nebo rovnou zavedeme kontrolu domácností a prohlížení lednic a špajzek?  V dnešní době by mne to příliš nepřekvapilo.

V Senátu jsem to řekl opakovaně a trvám na tom. Stát si hraje na spasitele. V tomto případě se zákonem a zákazovými vyhláškami snaží ochránit děti před rádoby nezdravými potravinami. Jeho přehnané dobroserství však vede k pravému opaku. Školní bufety, které mohly svou nabídkou spíše pozitivně motivovat děti ke zdravému stravování, v důsledku přehnané státní regulace zavírají. A děti si budou kupovat chipsy a colu na cestě do školy nebo ze školy. Opravdu smutný důsledek vládního počínání.

Škoda, že si vládní politici nenechali poradit již v okamžiku, kdy jsme jim tento zákon tak kritizovali a předkládali racionální argumenty. Když nepočítám drobné podnikatele, kteří přijdou o práci a dodavatele, kterým klesnou tržby, na tento paskvil doplatí nejvíc ze všech právě děti. To jsme opravdu chtěli?

Ivo Valenta
slovácký senátor

Převzato z profilu.