Vážený pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové, vážená paní kolegyně Jitko Chalánková, my jsme v dopoledních hodinách debatovali o tom, zda je pozdě, nebo není pozdě v souvislosti s projednáváním velmi kontroverzního návrhu nařízení Evropské komise, Evropského parlamentu o zpřísnění emisí z automobilové dopravy. Debatovali jsme o tom, jestli názory na tento senátní tisk jsou více nebo méně konzervativní. Když si vypůjčím toto srovnání, s tímto návrhem senátního tisku, tedy 277, musím říci, a srovnám to s tou novelou emisní Euro 7, asi bych řekl, že v případě novely Euro 7 je téměř pozdě. Pokud chceme zabránit těm důsledkům té kontroverzní normy. Podobně bych charakterizoval i otázku placení hotovosti. Pokud chceme zachovat placení hotovostí, je téměř pozdě. Pokud se nezamyslíme nad tím, zda by to právo nemělo být nějak lépe ukotveno ještě jinak než v tom běžném zákoně o oběhu mincí a bankovek.

Ten postupující trend, který v některých zemích vyústil v omezování možností plateb v hotovosti, by v nás snad měl probudit pozornost k tomuto vývoji, který je samozřejmě dán postupnou digitalizací, vývojem užití platebních karet, nějakých digitálních měn, bitcoinů, kryptoměn... Ale také stále s představou, to bychom si měli uvědomit, o tom, že by v lepším případě státě, v horším případě různé technologické firmy obrovské měly mít možnost prostřednictvím nejrůznějších zprostředkovatelů, ať to jsou banky nebo jiné platformy, kontrolovat každou transakci, každý pohyb peněz. To je sílící představa. V debatě zatím v této věci bylo pouze to, jak vysoká hotovost bude akceptována bez nějaké elektronické kontroly. Podle zákona o omezení plateb v hotovosti je to 270 tisíc korun. Dříve to bylo 10 tisíc euro. Je to zhruba podobné.

Argumenty těch, kteří jsou používány proti legislativnímu vymezení práva platit v hotovosti, to tady víceméně opakoval i pan zpravodaj, pan senátor Holásek, jsou na první pohled přesvědčivé a jsou jistě vedeny legislativně logickými důvody. Ano, souhlasím s tím, že by se nemělo ad hoc vstupovat do ústavy kvůli zakotvení práv, která jsou zatím byť nedokonale upravena v běžných zákonech. Je třeba si položit otázku, jestli stačí či nestačí v této souvislosti novelizovat příslušný zákon o oběhu bankovek a mincí, dejme tomu tam připojit nějakou sankci či zákon o ČNB, nebo o omezení plateb v hotovosti apod.

Jsem přesvědčen, a to i z vývoje některých jiných zemí, že postupující tlak na bezhotovostní platby by v historicky poměrně krátké době vyústil nakonec v zákaz plateb v hotovosti u vyšších, spíše zanedbatelných plateb. Včera jsem si přečetl takový spíš prezentační rozhovor výkonného ředitele společnosti IBIS InGold, což je společnost, která investuje do zlata. Ten výkonný ředitel se jmenuje pan Mgr. Libor Křapka, je to dlouhý rozhovor, ten nebudu citovat. Ale na otázku, zda společnost se dopracuje sama ke zrušení, nebo je potřeba ještě zásahu centrálních orgánů, pan ředitel odpovídá: Z nějakých 80 % to udělá společnost tím, že peníze nebude používat. Pak už je na státu, aby ve správnou chvíli, až společnost splní svůj v uvozovkách úkol, udělal svých 20 procent a zrušení ukotvil. Musím říci, že to říká člověk, který není pro rušení plateb v hotovosti.

V předminulém týdnu jsme byli s VEU na pracovní návštěvě ve Stockholmu ve Švédsko. Švédsko převzalo od 1. ledna předsednictví. Ve Švédsku se fakticky drtivá většina plateb, někde se uvádí 99 % plateb, provádí bezhotovostně. Dokonce i vstup na prohlídku do stockholmského domu jsme museli platit bezhotovostně, dokonce se platí bezhotovostně povinně i běžné dary věřících ve Švédsku. Skandinávie je sice v této věci zatím hodně extrémní, ale postupem času bude z různých důvodů tlak na výlučně bezhotovostní platby i ve střední Evropě, jako je Německo, Švýcarsko, které to zatím odmítají, což samozřejmě povede ke ztrátě určité osobní intimity, která je s platbou v hotovosti vždy spojena.