Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové.

Byl jsem jeden z poslanců, kteří v tom roce 2016, v tom památném kontroverzním třetím čtení návrhu zákona o EET, nedostali možnost se vyjádřit a uvést důvody ještě ve třetím čtení, proč by se tento zákon neměl přijímat. Proto považuji dnešní možnost vystoupit, ze svého hlediska reflektovat dopady tohoto nepovedeného zákona, jako i určitou osobní satisfakci.

Zákon, který se projednával, jak víte, ve velmi nervozní atmosféře, kdy i někteří tehdejší koaliční partneři v Sobotkově vládě vyslovovali mnohé obavy z připravenosti a dopadů tohoto zákona.

Andrej Babiš, který byl hlavním iniciátorem, hlavním předkladatelem tohoto návrhu zákona, si docela brutálně prosadil svou v tom třetím čtení. Neváhal k tomu využít i porušení jednacího řádu, jak koneckonců konstatoval i Ústavní soud.

Dle mého přesvědčení vyvolávání atmosféry příchodu nějakého zázračného receptu, zázračného nástroje na vyšší výběr daní bylo pouze umělým trikem, jak si posvítit na pro tehdejší vládu tzv. neposlušné podnikatele, postupně je otrávit do té míry, aby s podnikáním přestali. Byla to ta poslední kapka pro mnohé podnikatele. Je neuvěřitelné, jak mnohokrát opakované klišé o narovnání tržního prostředí dokázalo rozdělit veřejnost, vč. podnikatelské obce.

Cílem ale nebylo narovnat tržní prostředí, cílem bylo naopak podnikatelské prostředí, především na venkově, definitivně destabilizovat. Postavit podnikatele do úlohy toho, kdo permanentně podvádí, kdo žije na úkor druhých. V 50. letech by to neuměli lépe.

Jako opoziční politici jsme tehdy navrhovali vedle zamítnutí zákona alespoň odstranění nesmyslů, jako bylo evidování plateb uskutečněných v elektronickém systému EET. Myslím, že to dokonce podával současný pan ministr financí. I to bylo odmítnuto, protože primárním důvodem jeho zavedení bylo přece ovládat především malý podnikatelský a střední podnikatelský sektor, bohužel za přitakávání tehdejšího předsedy představenstva Asociace malého a středního podnikání, kterým, považte, nebyl nikdo jiný než Karel Havlíček. Už tehdy pretendent a uchazeč o vstup podle mě do hnutí ANO.