Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové,

já se určitě nebudu zabývat bezpečnostními otázkami, bezpečnostním aspektem spojeným s přijetím této normy, jak učinil pan senátor Fischer. Půjdu o patro níže, ale myslím, že je zapotřebí také věnovat pozornost, co vlastně všechno je součástí tohoto návrhu zákona. On z jedné strany je jakousi technickou normou, která by měla vést ke zefektivnění vymáhání uplatněných mezinárodních sankcí. Není to zákon o provádění mezinárodních sankcí spojených pouze s agresí Ruské federace na Ukrajině, je to obecná norma, o tom už koneckonců mluvil pan ministr.

Některé instituty, já to nebudu opakovat, jako je poplatek za správu majetku stiženého sankcemi, jsou nové, odvážné, pro vlastníka docela tvrdé, ale asi v případě uplatnění mezinárodních sankcí je to na místě. Návrh zákona ale také umožňuje využít sankce spočívající v omezení poskytování veřejných prostředků sankcionovaným osobám a pro účely této normy jednak definuje veřejné rozpočty a vlastně poprvé v poslední době hojně užívaný pojem "veřejné prostředky". Je to vedlejší produkt tohoto návrhu, který nebyl moc vzpomenut.

Nemyslím ani panem ministrem, ale ani projednávaný v PS, ale je to věc, která může mít především pro území samosprávy poměrně významný dopad, protože poprvé v zákoně, byť pro účely tohoto zákona, definuje veřejné prostředky jako prostředky státního rozpočtu, státních fondů, ale také prostředky rozpočtů obcí, krajů. Zapomněl jsem na prostředky dobrovolných svazků obcí, ale to je jen detail.

Tento návrh předpokládá, že samozřejmě v okamžiku uplatnění sankcí v tzv. zvláštním režimu nebude možné poskytovat veřejné prostředky ani z rozpočtu krajů a obcí vůči sankcionované osobě. Je ale třeba si také uvědomit, že pravomoc zařadit na zvláštní seznam podle sankčního zákona, který jsme ještě neprojednali, budou mít vlády, toliko tedy exekutiva. Tzn. exekutiva rozhodne, kdo bude zařazen na sankční seznam.