Již se stalo takovým evergreenem, že když jsou na pořadu dne zákony, které jsou v zájmu lobbistických skupin, přichází ve dnech a týdnech před hlasováním několik desítek e-mailů z jedné, nebo opačné strany barikády a lobují za svoji pravdu (podobně jako tomu bylo u zákonu o ochraně přírody).

Jeden zaslaný e-mail, ale ze stínu ostatních vystupoval, byl od Lukáše Krause z organizace Frank Bold, která je jednou ze zastřešujících nevládní organizaci Rekonstrukce státu. V e-mailu je na mou osobu naléháno, možná lépe řečeno jsem vydírán, abych hlasoval podle jejich představ. Tahle hra se mi ani trochu nelíbí. Jako senátor jsem složil slib, že budu hlasovat dle svého svědomí a vědomí. A skládat účty budu pouze svým voličům v regionu a ne lobbistickým skupinám.

Celý e-mail je podtrhnut tím, že pokud nebudu hlasovat pro schválení zákona, bez výjimek, které schválila Poslanecká sněmovna, bude vyvěšen v okolí mé senátní kanceláře billboard s negativním podtextem.

Nenechal jsem se nikdy vydírat, nebo tlačit do kouta a nenechám se vydírat ani nyní od právníků z organizace Frank Bold! Zákony, které zvyšují transparentnost, podporuji. Podporoval jsem např. zákon o rozšíření pravomocí Nejvyššího kontrolního úřadu, kde jsem prosazoval i širší pravomoci tak, aby bylo možno kontrolovat zákonnost postupu finančních úřadů a auditních orgánů Ministerstva financí.

Zákon o registru smluv podporuji, ale musí to být zákon nediskriminační, tzn. ať zveřejňují smlouvy všechny organizace, které čerpají veřejné peníze, nebo nikdo. Není přeci možné, aby zde byly neziskové organizace, které čerpají ročně kolem 18 miliard korun, a nikdo nevěděl, kam tyto peníze směřují. A to nemluvím o dalších dotacích ze státního rozpočtu.

Pravidlo by bylo jednoduché. Každý, kdo čerpá ročně z veřejných peněz více jak půl milionu korun, je povinen zveřejňovat v registru smluv veškeré své smlouvy, které budou vyšší než 50 tis. korun.

Zákon o registru smluv nemá být divadlo pro veřejnost, kde se jen na transparentnost hraje, ale opravdový zákon, který rozkryje, kam peníze skutečně jdou.

Nic na tomto nezmění kampaň, kterou platí společnost RegioJet podnikatele Radima Jančury.  Vadí mi, když nikým nevolení zástupci, nevládní organizace atd. se pasují současně do rolí žalobců a soudců, snaží se ovlivňovat společnost pouze skrze peníze, aniž by měli mandát od voličů.