Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové,

omlouvám se, možná některé věci budu opakovat, ale protože se budu snažit, aby to, co budu říkat, mělo nějakou logiku, tak to je ten důvod. Já zkusím říci některé důvody, proč tady dnes jsme, a případně shrnout i to, proč si někteří myslí, že bychom zákon schválit měli, a jiní nikoli.

Důvod první je ekonomická situace této země a velmi rychle rostoucí zadlužení nebo chcete-li dluh ČR. A to, zda tato vláda mohla nebo nemohla nebo měla nebo neměla dříve reagovat a zda dělá nebo nedělá dost. Já ještě neznám a nikdy jsem nepoznal žádnou vládu, která by dělala dost, vždycky to bylo tak, že jsme si mysleli, že by měla dělat ještě některé další věci. Na druhé straně si nepamatuji vládu, která by toho měla tolik za sebou při tak krátké době vládnutí, jako je tato vláda, neboť má za sebou zhruba 1,5 roku. A v tom roce se musela potýkat se stále existujícím nebezpečím covidu, s tím, že přišla válka na Ukrajině a s tím, že jsme měli evropské předsednictví a řešili jsme v rámci něj energetickou krizi. A s tím, že tu vzniklo dědictví, kde bylo rozdáváno více peněz, než byla produktivita práce, jinými slovy bylo zaděláno na inflaci, která potom skutečně, světe, div se, přišla.

A do toho samozřejmě patří důchody a jejich valorizace nebo zvyšování, které je buď pravidelné nebo nepravidelné, když inflace přeroste přes 5 %. A tato vláda by samozřejmě měla všechno sledovat, všechno vědět a mít ty nejlepší prognostiky na světě. Jeden z nich za chvilku skončí. Tak se podívejme, co mohla dělat a co věděla v případě této valorizace, o které se dnes bavíme. Tato vláda věděla, že meziměsíčně v červenci vzrostla inflace o 1,4 %, v srpnu o 0,5 %, v září o 0,2 %, v říjnu o -2,5 %, v listopadu 1,9 % a v prosinci 0,2 %.

V součtu 2,7 % za pět měsíců. 2,7 % za pět měsíců. To není 5 %, to je méně. Byl před nimi leden, kde věděla, pane ministře, že minulý leden to bylo vyšší než ta 2 procenta nebo 3, nebo 0,2 to bylo v prosinci, ale asi obtížně mohla tušit, že to bude 8,6 %. 8,6 plus předchozích pět měsíců 2,7 je dohromady 11,5, které najednou měly být vyplaceny, a je to nějakých 37 miliard, které měly být vydány z toho rozpočtu. Vláda stála před úkolem, jak to řešit, jestli vydat 37 miliard, což znamená, že to je zhruba o 20 miliard více, než se počítalo, to znamená, v tomto roce to vyjde 20 miliard, a protože to je za posledních 5 měsíců, příští rok to není 20 miliard, ale je to nějakých 37, nebo pardon, za 7 měsíců, takže by to bylo potom dalších 35 miliard, to znamená, do konce tohoto roku a během příštího roku by se vyplatilo navíc 55 miliard, což je 55 tisíc korun na jednoho občana ČR, navýšení zadlužení. Taková je situace. Když vezmeme tento konec roku a ten příští rok, před kterou dnes stojíme, otázkou je, jestli s tím umíme nebo neumíme a máme nebo nemáme něco dělat.

Tato vláda se rozhodla, že přistoupí k tomu, že s tím udělá to, že nevyplatí těch 37 miliard, na které to vychází, ale dojde ke změně toho valorizačního vzorce, dojde ke snížení té valorizace. Ty důchody nadále budou růst, ale nebudou růst takovým tempem jako doposud, že, jak tady už bylo řečeno jednou, tu výplatu udělá, řekněme, sociálnější. Nebude tam tak vysoká progrese, bude tam degrese. To znamená, více se z těch méně peněz přidá těm, co mají nižší důchody, méně se z těch méně peněz přidá těm, co mají vyšší důchody. Jinými slovy, na ty, co mají nejnižší důchody, i přes zmenšeném množství vydání peněz vyjde více, než by, v některých případech dokonce více, a to je v případě tom nejnižším, ten důchod 8000 měsíčně, dokonce dostane ten důchodce více, než by dostal při té standardní valorizaci, takhle by se to udělalo.