Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové,

já tedy mám příspěvek, který se týká trošku něčeho jiného, než o čem mluvila paní předřečnice, paní senátorka Kovářová. Já jenom k tomu, co tady zaznělo, říkám, že pokud máme dál ve fungování naší společnosti a obecně v udržení jakési prosperity a různého životního prostředí přežít, tak je potřeba se starat jak o energetickou soběstačnost a bezpečnost, tak o to, jestli to životní prostředí, ve kterém žijeme, ještě bude prostředím pro život. A to spojit je komplikované.

Někdy se stane, že se přižene ta péče o klima a o životní prostředí, a potom najednou se ukáže, že to je společensky neakceptovatelné. A někdy to je prostě naopak. A v tom se pohybujeme. A je potřeba, si myslím, na to takto nahlížet. A je třeba i dobré, když někdo zaujímá nějaké hraniční postoje. Minimálně je to inspirativní. A tolik asi ode mě k tomu.

A teď ta druhá věc, o které já jsem chtěl mluvit. Protože se také týká § 35 toho zákona, ale týká se to, pane ministře, i obecně toho, co my tady zažíváme. Já tedy na úvod chci velmi ocenit přístup všech senátorek a senátorů k tomu, že dneska ten tisk projednáváme. Tím vlastně navazuji na to, co tady říkal pan senátor Josef Klement, že skutečně takovýmto způsobem předkládat Senátu zákon je hodně nestandardní. A že spousta lidí tady – a nejsou to jenom senátoři, ale i pracovníci Senátu, potom dlouhodobě pracují v naprosto nestandardním režimu, kde je velmi obtížné se dostat do všech podobností a projednat všechno dostatečně důkladně.