Vážený pane předsedající, vážená paní poslankyně, kolegyně a kolegové.

Teď za sebe. Já jsem chtěl přijít s mírovou palmovou ratolestí, ale omlouvám se, já už nevyšplhám na palmu. Skutečně světu mír. To téma zákona není o trestním zákoníku a týrání zvířat, to je téma bezmoci, nečinnosti a mimoběžek v současné době. Není o zvířatech. Ono je o nás. My si teď nabouráváme hodnotové škály, které jsme si vysnili a které mnohem lépe umí popsat jistě experti jako je vážený pan kolega Antl, vážený pan profesor Šámal, všichni ostatní. Zda ty proporce jsou správné nebo nesprávné, já si to nedovedu uvědomit, argumentovat tím, že přece ublížit těhotné ženě nebo ublížit ženě obecně, u mnohých nevíme, jestli je právě dneska těhotná, takže ublížit ženě obecně nebo ukrást někde něco, jestli je to balanci, já tady fakt neumím posoudit. Ale fakt bych chtěl najít spojné body. Tak zkuste nás nepodezírat teď ty oba protagonisty, oni to vůbec nejsou protagonisté, jak pana senátora Antla, tak mě, z toho, že bychom byly hysterické aktivistky. To nejsme asi ani jeden, ani druhý. A stejně tak i, vážení kolegové, kteří se už vyjádřili, ať už je to vážený pak kolega Koštial, vážený pan senátor Hraba, vaším prostřednictvím, a dál.

Na čem se dále shodneme asi všichni? Naštěstí už, nebylo to tak, zvíře není věc. A pomáhá to ani ne tak těm zvířatům, ale to pomáhá nám. Protože jaksi tušíme, že deviant, který se chová nepříslušně vůči zvířeti, tak bychom mu pravděpodobně nesvěřili děti na hlídání, pravděpodobně s ním nejezdí nikdo z vás na dovolenou. Když s tím ještě věk kšeftuje, tak je odsouzeníhodný asi všemi. Další styčný bod, já hledám teď styčné body, kde asi nebudeme hlasovat nějak proti sobě. Je to zákon o nečinnosti. On to tady lépe než bych mohl říct já podtrhl zase pan senátor Antl. My jsme vlastně nikoho zatím netrestali při těch zákonech, které jsou tak dostačují, tak dobré. A není to jenom otázka, nehažme to jenom na soudy, bylo tady hovořeno o veterinárních správách. Mohlo se začít sto tisíci, půl milionem, mnohé by to odstrašilo. Prostě nefunguje to. Ten systém nefunguje. A když je to jeden extrém, podle principu kyvadla nastane druhý. Sinusovka. Jeden extrém, netrestáme vůbec nic, jsme exoti v té Evropě. druhý extrém tedy bude, že chceme trestat hodně, aniž ještě přesně víme jak. Já tedy hrozně věřím v moudrost soudů, protože bych už potom neměl žádné opěrné body. A ty určitě vždycky z té škály vyberou nějak tu příslušnou, aby tu proporcionalitu zachovali. Čili když hledají mezi půl rokem a 5 lety, tak si řeknou, je to poprvé, je to vychovatelný člověk, není to zase takový rapl, jak se zatím zdá. No tak třeba rok, že? Takhle by asi člověk uvažoval lidsky, právně to může být složitější. A právně je to složitější taky proto, a proto je to těžko srovnatelné s těmi okolními státy v tom kontextu, že oni mají nějaké jiné limity pro to, co už mohou trestat, co ne, co už je zločin. A tam to začíná být velmi variabilní a ta srovnatelnost je těžká. Když vezmete počet norkových kožichů na osobu nebo na 1000 obyvatel na Sicílii a na Špicberkách, tak se můžete divit, že tam jsou lepší, tam jsou horší. No tam je zima, tam je horko. A ještě v jiném místě třeba ty norky zakazují. Takže ta srovnání musí být potom už velmi důkladná. Mně je strašně líto, fakt líto, že jsme ten materiál od soudců nejvyššího kalibru neměli k dispozici dříve i k nějaké takové diskusi. Protože ve sněmovně se o tom diskutuje od června 2018. A my teď hystericky v posledních minutách si něco nabízíme, a tudíž ani nejsme schopní teď hledat nějakou cestu. V těch osobních rozhovorech se vždycky ptám, tož jak to navrhujete pozitivně? Že je pravda, abychom konečně začali někoho odsuzovat, a jestli to má být 5 let nebo 4 roky nebo 3,5 neumíme posoudit. Jenom vím, že se tak neděje. A samozřejmě ti lidé k tomu přistupují ze života velmi emočně a je to přirozené, že určité věkové kategorie nebo určité části společnosti, a v tomto si vážím zemědělců, protože obě moje rodiny pocházejí kdysi ze zemědělství a myslím si, že někdy projevovaly i větší lásku ke zvířatům než k tomu svému okolí, tak nepochybuji o tom, že jsou všichni na jakési dobré cestě, protože kdybych o tom pochyboval, tak bych musel nastavit tu otázku někam dál. Já si myslím, že je to neuvěřitelné. Jsem si začal listovat včera večer římským právem, asi poprvé v životě, proto to taky tak vypadá. Ale já si neumím odpovědět na otázku, jestli v aréně, kam postavíte hladové tygříky proti lidem, ať už ozbrojeným, neozbrojeným, kdo je tam týraný? Asi obě strany, že? A ti, co sedí na tom amfiteátru, to jsou diváci? Světci? Spolupachatelé? Přihlížející? Tam ta odpovědnost někde je. Ale to byl starý Řím, to už tady vůbec dávno nemáme. Takže asi některým vadí, že jsou přihlížející něčemu, že není trestáno to, co je zbytečné. To, co pokládáme i za deviantní chování. Neumíme na to dát diagnózu, když na to dáme diagnózu, zavřeme do blázince nebo medikujeme a máme pokoj, ale je spousta deviantních osob a osobností, kde je to na hranici a nehodí se to. No a pak je ten mezinárodní aspekt, kde jsme trochu ostudou i vůči těm zmiňovaným zemím jako je třeba Německo, kam to asi srší nejvíce, ale ty říkají proboha, čím nás to zase zásobujete, a přitom si nedělám iluze, že existuje někde absolutně dokonalé právo. Ani do něčeho nechci mluvit, ani opravovat. A teď jsme se dostali do situace mimoběžek, že my tvrdíme to svoje, pokládejte to za deviaci a trestejte to, a ti ostatní říkají, no jo, ale my to v těchto proporcích nechceme trestat, protože to je úplně ujeté a nabouráváme tím naše nějaké trestní a hodnotové žebříčky. A každý tvrdíme to svoje a každý máme tu svojí pravdu a teď se to míjí. Pak to dopadne v hlasování jako ve sněmovně, že se nedosáhne v něčem kvóra, anebo to bude tak jednoznačné jako je 87 na 17. A nakonec že ta věc neprojde. A museli bychom asi bod za bodem analyzovat taky podrobně, jestli je to jenom výše toho trestu, anebo vstupenka na to, aby se mohlo něco trestat. A to, o čem se tady nehovoří, aby se mohlo něco nasadit na to i sledování, odposlechy, ty organizované věci u množíren. to už je zase, někdo stoupne s tím, že chceme omezovat lidská práva, odposlouchávat každého. A tam bych to vůbec nechtěl zavést. Ale i to s tím souvisí.

Takže si představte tato dilemata. Já si fakt myslím, že je to zákon o dlouhotrvající bezmocnosti některých, kteří se tak možná chovají potom i hystericky a nepříslušně na webech. Že je to zákon o nečinnosti zodpovědných, ne určitě na základních(?), a o současných mimoběžkách, protože my každý mluvíme o něčem jiném. Tak když nemůžu vylézt na tu palmu s tou mírovou ratolestí, tak to aspoň takto můžu ukecat, jak se říká.

Na druhé straně, abychom s věcí pohnuli, tak já se samozřejmě ztotožňuji s tím, co jsme se na výboru usnesli. A každou noc před spaním o tom budu dál uvažovat, ať už to dopadne jakkoliv. Protože to má mnoho hledisek, mnoho aspektů, a to poslední, co bych chtěl udělat, abych váženým kolegům trestním právníkům naboural nějaké dlouhodobé, dlouholeté konstrukce. Jinak je hrozně pozitivní, že se nám konečně podařilo získat, byť na poslední chvilku, tak expertní stanovisko, jako přišlo od pana profesora Šámala a dalších. A věřím, že tomu tak bude i u všech dalších.

My mnohdy hlasujeme k něčemu, k čemu jsme laici, a teď si představte, že i k tomu příštímu zákonu a o těch zbraních a k dalším zákonům nám vždycky přijde takový docela výživný manuál, který si můžeme i promyslet a zkonfrontovat, jak je to v zahraničí, v okolních zemích. To je úžasná praxe, která byla dneska spuštěná. Fakt úžasná. A taková spontánní. My z expertného platíme kolikrát za nějaké plky, a toto je naprosto vážná věc a zadarmo.

Takže to jsem řekl teď svůj názor a samozřejmě já se budu chovat tak, jak bylo hlasování výboru, aniž jsem přesvědčen, že kvůli tomu přijdu do ráje. Do právnického ráje určitě ne, děkuji.