Dobrý den, pane předsedající, vážená paní ministryně, kolegyně, kolegové. Dovolte i mně krátký příspěvek na toto velmi závažné téma. Troufám si říct...

Předložená novela z mého pohledu řeší velice závažný, nekalý byznys, který vedle obchodu s dětmi, s ženami, s drogami patří celosvětově k těm, co přináší nejvyšší nelegální zisk. Právě proto dlouhodobě sleduji problematiku týrání zvířat a také nelegálních množíren. Prosadit změny, které by odstranily tyto problémy, rozhodně není a nebylo jednoduché. Trvalo nám to skutečně hodně dlouho. Několik let byla naše země, ještě donedávna, nechvalně známá jako velmoc těchto nelegálních množíren a hlavně tedy kšeftování se psy, ale i s jinými zvířaty. My jsme se řadili opravdu na východ, někam k Rumunsku.

Chci tady vzpomenout jednu ze svých vůbec prvních akcí na území Senátu, které jsem zde v horní komoře uspořádala, která právě poskytla prostor pro to, abychom se zde, považte, tehdy s odborníky ze sedmi zemí, měli tady svých 7 televizních štábů, jeli nám sem poradit, jak na to, protože měli sami dobré zkušenosti s tím, jak je to těžké.

Tehdy v květnu 2014 zde proběhla konference, velmi závažná, leč tehdejší naši úředníci se té debaty nezúčastnili. My jsme tady měli mezinárodní reprezentace, ale stalo se to, že poprvé se do médií dostaly šílené obrázky týraných zvířat, dostalo se to tam proto, že naše různé celebrity si žádaly nestandardní zvířátka. To byli ti první okradení, kteří zaplatili velké tisíce za nějakou zvláštní rasu psa, která ovšem byla týraná, často ti pejskové zahynuli. Naše veřejnost byla tehdy, věřte, nevěřte, otřesena.

Rozdiskutovaly se zde věci, aby se zamezilo dalšímu týrání zvířat, které by přinesly pro opakované trýznitele zvířat konečně i nepodmíněné tresty, protože oni se vysmívali, jednoduše když byli přichyceni, tak si tu svoji množírnu převeleli klidně do druhého sklepa paneláku, obchodovalo se vesele dál. Tehdy absentovala efektivní legislativa, která by takovou situaci řešila, nebo byla příliš vágní a obecná. Takže nám tady kvetl černý a hlavně mimořádně neetický byznys. Řekla bych, že pro tehdejší chovatele, možná ještě do současných dnů, to byl zlatý důl, kdy pejsci žili a byli prodáváni často přes internet, byli transportováni ve zcela nelidských podmínkách přes půl Evropy, podíleli se na tom tehdy i veterináři falešnými průkazy, protože pejsek musel vyjít z naší republiky jako zdravý.