Vážená paní místopředsedkyně, vážené poslankyně, vážení poslanci, dovolte mi, abych za Senát zdůvodnila, proč Senát a s jakými návrhy vrátil tento zákon do Poslanecké sněmovny.

Návrh Senátu obsahuje dva pozměňovací návrhy. Já nejdřív začnu tím, který nekomentoval pan předkladatel, pan poslanec Bernard, a to je návrh, aby významným dnem byl nově 24. červen jako den památky obcí a sídel vyhlazených během nacistické okupace. Tento den, to je den, kdy byly vypáleny Ležáky, a bohužel stále je to - na to upozorňují historici, renomované osobnosti i třeba ředitel Památníku Lidice, že se zapomíná na to, že vypálených obcí za nacistické okupace bylo mnohem více. Nebyly to jenom Lidice, byly to Ležáky, ale i další obce, dokonce na konci druhé světové války.

Senát tuto iniciativu zvedl už v roce 2020. Bohužel to nedošlo svému konci, potom byly volby do Poslanecké sněmovny, takže Senát se usnesl, že by znovu navrhl, aby 24. červen byl dnem památky obcí a sídel vyhlazených během nacistické okupace. Takže to je jeden návrh, o kterém budete hlasovat.

A druhý návrh, budete hlasovat samozřejmě o obou dohromady, je návrh, který nemění termín den samizdatu. My jsme v Senátu rozhodně nezpochybňovali to, že by měl být zaveden významný den samizdatu, protože samizdat zejména v sedmdesátých, osmdesátých letech sehrával skvělou úlohu při informování lidí, když byly informace a knihy zde cenzurovány, a český samizdat má hlubokou tradici. Já bych zmínila ty nejdůležitější. Edice Petlice, kterou založil Ludvík Vaculík.

Edice Expedice, kterou založil Václav Havel. Informace o Chartě, které vydávala Charta. Edice Popelnice Jiřího Gruntoráda, Undergroundové vokno nebo samizdatový časopis Revolver Revue a potom také obnovené, ještě tehdy od roku 1987 vydávané samizdatové Lidové noviny. Takže Senát shodně se Sněmovnou je jaksi připraven a podpořil, aby vznikl den samizdatu.

Ale podívali jsme se na to podrobněji. Logicky padly v Senátu otázky, proč vlastně je navrhován 12. říjen. Já jsem konkrétně získala informace od historiků a stejně tak se tomu podrobně věnoval předseda výboru školského a pro lidská práva pan senátor Jiří Růžička. A zjistili jsme jaksi poměrně závažné informace, které nebyly známy v době, kdy byla skutečně vytvořena petice ve prospěch nebo v zájmu propuštění Ivana Polanského, slovenského aktivisty a vydavatele samizdatu. Ta petice skutečně byla odeslána tehdejšímu prezidentovi Husákovi 12. října 1988. Pikantní na tom je, že tady musím říct, že já sama jsem jeden z těch 92 vydavatelů samizdatu. Tehdy jsme vydávali Bulletin nezávislého mírového sdružení. Já sama mohu říct, a potvrdila mi to řada těch petentů, my jsme samozřejmě nevěděli, co vydával Ivan Polanský. Logicky jsme to ani nemohli vědět, protože to bylo zabaveno StB, zakázáno. A tyto petice za propuštění politických vězňů jsme logicky podporovali, protože jsme měli za to, že v tomto státě za komunistického režimu není svoboda slova a že by lidé za projev svobody slova neměli být zavíráni.