Pane předsedo i pane předsedající, děkuji za slovo a prosím pana ministra, mám na něho otázku. Vážené kolegyně, vážení kolegové, Basilejská úmluva je určitě velmi výborným nástrojem pro to, abychom sledovali pohyb nebezpečných odpadů, abychom je nevyváželi tam, kam nemáme. A jistě řešení plastových odpadů je pozitivní věcí. A tuším, tak, jak tedy výbory to projednaly a schválily, že také Senát ratifikaci schválí.

Já mám ale jeden problém, na který bych se právě chtěla zeptat. Basilejská úmluva v článku 7, písmeno b požaduje, aby nebezpečné odpady, které jsou přepravovány, byly označeny v souladu s mezinárodními pravidly. A tedy, aby byly jednoznačně značeny. A my jsme koncem minulého roku 12. 11. projednávali, jestli si vzpomenete, to už jsme tady všichni byli v tomto složení, zákon o odpadech.

Tehdy jsme rozhodli za Senát, že chceme pozměňovacími návrhy prodloužit dobu účinnosti zákona, protože byl konec roku a doba účinnosti byla navržena na 1. ledna 2021. Zákon je tedy už v platnosti téměř 4 měsíce. A právě proto, že jsme se obávali, že nebudou k dispozici podzákonné předpisy, které tehdy ještě jsme nedostali ani v návrhu, tak jsme chtěli termín účinnosti zákona posunout. S tím, že by do té doby platil samozřejmě zákon starý včetně všech podzákonných předpisů.

A právě v tom jednom podzákonném předpisu mělo být ministerstvem stanoveno, jak má vypadat obsah identifikačního listu nebezpečných odpadů a značení nebezpečných odpadů. Všechny ty původní vyhlášky byly tedy s účinností nabytí nového zákona zrušeny, všechny podzákonné předpisy. Podle čeho tedy je značeno, když nemáme podzákonný předpis?

Pan ministr mi určitě řekne, že určitě postaru, ale kdo to nebude značit, nebude. Protože na to nemáme žádný předpis. Předpis není, čili kdo nebude chtít, nebude značit. Ale to není samozřejmě jediný problém. Protože projednáváme Basilejskou úmluvu, tak jsem se podívala, jak naplňujeme tyto závazky Basilejské úmluvy. A právě tady si nejsem jistá, jestli naplňujeme, protože nemáme vyhlášku, která by stanovovala, jak máme označovat.

Ale ona absence těch ostatních podzákonných předpisů je, vážené kolegyně a kolegové, daleko závažnější. A já si dovolím při této příležitosti říct, kde všude chybí už 4 měsíce zákonná úprava pro nakládání s odpady v docela závažných oblastech. Těch oblastí je celkem 19, a ony mají být součástí jedné vyhlášky. Podle informace, kterou mám přímo z ministerstva, tak to bude celá jedna rozsáhlá vyhláška, která původně byla v šesti podzákonných předpisech, a teď bude jedna. Ale protože jsou tam neustále střety, protože si to vzali jako balík, tak není vydáno nic.

Tak co třeba dneska chybí? My víme a vedli jsme tady velice rozsáhlou debatu o tom, to si jistě vzpomenete a byla to i veřejná debata, že docházelo k zcizování různých kovů. Proto jsme přijali tehdy již v platném zákoně, jehož platnost skončila, že každý, kdo odebírá kovové odpady, tak musí vést evidenci, evidence musí být hlášena. Celá složitá právní úprava, která velice napomohla tomu, že se kovové odpady přestaly ztrácet z železničních tratí, z různých zařízení, která potom způsobovala opravdu problémy.

A co zákon? Takže zákon, který je v platnosti, říká, že ministerstvo vydá vyhlášku a tou vyhláškou stanoví, pro které kovové odpady tato povinnost platí a jaké evidenční údaje a jak mají být prováděny a evidovány. Ale vyhláška není. 4 měsíce jsme bez vyhlášky, 4 měsíce jsme bez zákonné úpravy. Víme, že když jsme projednávali zákon o odpadech, tak se tady velmi diskutovala otázka provozování skládek. Podzákonný předpis, který chybí, měl stanovit, jaké budou technické podmínky zabezpečení skládek, aby nás chránily, aby chránily životní prostředí a naše zdraví. Podzákonný předpis není.