Vážená paní ministryně, vážený pane předsedo, milé kolegyně, kolegové, myslím, že jste očekávali, že se přihlásím do diskuse, protože tím tématem se opravdu dlouhodobě zabývám, ale v žádném případě nemohu již na začátek říct, že jsem tím, kdo detailně a opravdu expertně všechny věci zná, nicméně měla jsem řadu jednání, která mě vedla k tomu, abych před vás předstoupila a vyjádřila se jednak k návrhu, který teď leží na stolech, to je směrnice, která tedy by měla řešit danění, ale dovolte bych, abych tak jak nakonec už zpravodaj výboru pro evropské záležitosti na tom úvodu se dotkla i celého toho balíčku, protože ono se prolíná a je to vzájemně provázané. Musím říct, že ten první dojem, když jsem se seznámila s tím obsahem balíčku, tak byl pro mě překvapením. A to je tedy slabé slovo. Řekla jsem si, že je hodně ambiciózní a že tedy opravdu, jestli to dokážeme, no, to je tedy rozsah opatření, která vstupují do všech sektorů toho, co dneska činíme v oblasti jak výroby, hospodářství, dopravy, energetiky, prostě je to... Někdo tomu říká technická revoluce. A ono skutečně to naplňuje možná tu podstatu, to slovo toho, co před námi dneska leží. Ten mechanismus není primárně založen na mechanismech trhu. Ano, to konstatovala hospodářská komora, její prezident Dlouhý na jednání, které tady bylo, které bylo druhého a kde kolem toho balíčku byla celá dlouhá diskuse. Ano, je to pravda. A celý ten balíček si nestanoví lehké cíle. Naopak jsou to cíle velmi náročné, velmi složité. Na jednání, které jsme měli a které jsem mohla absolvovat, jsem zaznamenala tu první zásadní výtku. Ano, není to všechno dobře připravené. Nakonec máme tu výtku, vlastně oba se objevuje i v usneseních výboru. Nemáme všechny podklady, není všechno jasné. Ale pak je tu druhá věc. A tu je potřeba říct. Ten cíl, který je stanoven v Green Deal jsme si nestanovili my tady, že bychom se teď rozhodli, že tedy uděláme tu revoluci. Ne. Je daný objektivními skutečnostmi, které jsou doložitelné a které máme to štěstí, že jako lidé, když ti tvorové, si je můžeme uvědomit a můžeme s nimi pracovat a můžeme předcházet tomu, co by se dotklo celé naší planety. A já nevím, jestli, tady mám řady údajů, které bych mohla citovat, z těch podkladů, které máme jednak teď z jednání v Glasgow, které máme z panelu IPCC, nárůst hladiny moří je nejrychlejší za nejméně 3 tisíce let. Rozloha arktického ledu je nejmenší za nejméně tisíc let. Tání ledovců je největší za posledních 2000 let. A podle světové banky by v příštích letech, 30 letech, klimatické změny mohly přimět až 200 milionů lidí k přestěhování. A může pokračovat dál v těch číslech. Můžeme udělat něco proto a pokusit se změnit ten trend, který dopadá na nás, na naše občany, na celou Zemi. Já si myslím, že ten balíček vychází z jasných premis, řešení. Najít zdroje, které takové dopady nemají, pokud se týká energetiky, a pokud se týká další výroby snížit spotřebu – zase tam máme k tomu v balíčku další návrhy – a vyloučit ty, kde míra produkce škodlivin je největší. Musím říct, že drtivá většina široké veřejnosti tato opatření podporuje. Podporuje nejen balíček, ale opatření – udělejte něco pro to, aby nedošlo k narůstání klimatické hrozby. A balíček, tak jak už jsem řekla, z těch principů, které jsou obsaženy v balíčku, skutečně jde tímto směrem. Já tu nejsem proto, abych bezezbytku ten balíček obhajovala. Určitě to nebude jednoduché vyjednávání a budou to zájmy různých zemí, budou to zájmy různých skupin, které tedy budou samozřejmě se prolínat do toho projednávání, a to projednávání bude pravděpodobně trvat několik let. Přitom ale víme, že toto desetiletí bude právě rozhodující. Někdo říká – my jsme měli v minulých dobách přece také doby oteplení, doby ochlazení. Jenže ten nárůst změn teploty a obsahu skleníkových plynů v atmosféře, který byl doložitelně podle měření ledovců, podle měření foraminifer a dalších, je na to spousta studií. Trvaly desítky tisíc let, ty období. Teď jsme za 100 let dosáhli to, co se dělo těch 10 tisíc let. Takže jestliže nyní máme 420 ppm skleníkových plynů v atmosféře a každým rokem přidáváme 36 miliard tun, pokud to nezměníme, za chvilku to bude 500 ppm. A těch 500 ppm, ano, bylo v atmosféře naší země, ale před 15 miliony lety, kdy o našem druhu člověka a živočiších ještě nebylo ani ponětí, ani zdání. A těžko bychom se takové situaci přizpůsobili. Je tu další informace. Ta informace je opět z Glasgow. Podle studií, pozor, čínských, evropských a amerických vědců je jasné, že pokud se proti oteplování planety nezasáhne, ocitnou do roku 2070 3 miliardy lidí v klimatických podmínkách, které panují na Sahaře. Důsledkem by mohla být v příštích desetiletích obrovská migrace. Já se k těm informacím vracím, abychom věděli, kde jsme a co teď rozhodujeme. Je to strategické rozhodnutí. Zásadní rozhodnutí, které opravdu v Senátu má být projednáno. A mně je trochu líto, že na to máme možná málo času a že se to děje v době, kdy se mění vláda a kdy jsme skutečně v jiném politickém a hektickém dění. Takže teď tedy konkrétně ještě se vrátím k tomu, co je předmětem toho dnešního našeho rozhodnutí, pokud se týká konkrétního bodu. Konkrétní bod říká, že tedy má dojít ke změně směrnice. A ta směrnice se má, jak už řekla paní ministryně, rozšířit na některé další výrobky, ale hlavně bych chtěla konstatovat to, co je známo a na čem se všichni shodují.

Ta současná platná směrnice má širokou škálu osvobození a snížení, které fakticky zvýhodňuje spotřebu fosilních paliv. Směrnice dostatečně nepodporuje snižování skleníkových plynů, energetickou účinnost ani alternativní paliva. Směrnice neposkytuje dostatečné pobídky pro investování do čistých technologií. Směrnice již neplní svůj primární cíl, týkající se řádného fungování vnitřního trhu. Ano, jsou tam zavedené jiné sazby, ale právě tyto sazby by měly vést k tomu, abychom ty paliva, která jsou náročná, která jsou náročná jak na to, že tedy vypouští množství škodlivin, tak náročná na to, že mají vysokou uhlíkovou spotřebu. To, co tedy vypouštíme, by měla být více zdaněna. A ta, která jsou kvalitnější i pro nás, pro naše zdraví, pro to, co chceme dosáhnout, tak ta by měla být méně zdaněná. Můžeme se bavit o těch detailech. Ano, na plyn je tam vyšší daň, ale na elektřinu je tam minimální sazba třeba o polovinu nižší, než my máme v současné době. Tak já jenom chci říct, že je tam řada těchto věcí, o kterých se má bezesporu vést diskuse. A musím říct, že jsem velmi ráda, že se objevily návrhy, které připomínají některé problémy jak tohoto balíčku, tak těch dalších, které jsou v dalších opatřeních. Nicméně nemohu souhlasit s tím, že bychom měli stanovit to, co je stanoveno v usnesení, tedy že pokud Evropská komise a ti, kteří budou rozhodovat o tom balíčku, nepřistoupí na naše požadavky, dáme právo veta. Právo veta v tomto případě jako v jediném materiálu, který je a bude před nás předkládán, je možné. A my tím zastavíme další postup toho, že směrnice bude změněna. A to si nemyslím, že je dobře, že bychom měli vyžadovat za takovýchto podmínek právo veta. Já vítám každý návrh, který upozorňuje na problematiku, která v směrnicích je. Ano, bude to opravdu dlouhé vyjednávání, analyzování, ale výsledkem musí být dohoda, která nás povede k těm cílům, které máme a které po nás nakonec i občané požadují a které víme, že bychom měli dosáhnout. Takže právo veta, směrnice prostě padá, pokud nebude vyhověno České republice. Tak takový postup se mi opravdu, opravdu nezdá, že je tím šťastným. Stejně tak si nemyslím, že zcela v pořádku je žlutá karta. Ona je stejného charakteru. Ta Česká republika říká – za žádnou cenu. A přitom víme, že ta směrnice není dobrá. A přitom víme, že máme ještě 2 roky se o tom bude jednat. A naše připomínky budou součástí obrovského balíčku připomínek, které přichází i z jiných zemí. Takže já se domnívám, že by bylo výborné, když přijmeme stanoviska, která budou mít konkrétní připomínky, které lze naplnit, která přispějí k tomu, abychom cizelovali a dořešili věci, které jistě dořešené nejsou, ale na druhé straně ten záporný postoj, žlutá karta, veto nebo dokonce další některá usnesení, o kterých bude ještě řeč, to si nemyslím, že je v pořádku a že bychom takto k materiálu přistupovat neměli, protože ten cíl, znovu zopakuji, jsme si nestanovili my. Jsme v podmínkách, kdy na nás tlačí to, co jsme způsobili těmi desítkami let výroby. Ano, stalo se to, nevěděli jsme to. Teď musíme konat. S určitou mírou i rizika a věcí, které se budou následně vyvíjet. Děkuji.