Já předně hlavně velice děkuji kolegyni Seitlové a kolegyni Horské. Kolegyni Seitlové zejména za to, že pojmenovala, co to ta skutečná diskriminace je. Moc jí děkuji i za to, že jmenovala ostatní skupiny, protože já jsem samozřejmě velká feministka a budu vždy plédovat za rovné příležitosti pro ženy, ale necílí to jen do oblasti rovnosti práv žen a mužů, ale zejména i k ostatním skupinám. A jako senátorka za Kladno vám mohu sdělit, že to, že na Kladně je segregované školství, je prostě fakt. A vyplývá to z šetření, dokumentů. Máme s tím velký problém. Takže nejde jen o muže, ženy, na Kladně máme problém například s tímto. Diskriminaci tady máme a já věřím, že nás jako senátory a Senát obecně toto trápí. Věřím, že to chceme řešit.

Já s některými z vás nesdílím obavy z toho, že by nás tyto směrnice nějakým způsobem k něčemu nutily nebo ohrožovaly nezávislost veřejného ochránce práv nebo bychom byli tlačeni do něčeho, co nám nebude vyhovovat. Možná že nevíte, ale v současné době už probíhá jednání zaprvé o novele zákona o veřejném ochránci práv, jsou debaty o zavedení instituce dětského ombudsmana. To už je teď v běhu, připravuje se to. A já věřím, že to přijmeme. A zároveň je teď novela v pracovní skupině koncipována tak, že v určitých oblastech posiluje kompetence veřejného ochránce práv tak, aby mohl nějakým způsobem i intenzivně hájit zájmy dětí v soudním řízení.

Takže to už se připravuje. A trochu některé výhrady, rámcové pozice, jim nerozumím, protože mi přijdou prostě z mého pohledu... Nechápu je. Nezávislost naší instituce veřejného ochránce práv, myslím, těmito směrnicemi rozhodně není ohrožena. A já podpořím návrh, který avizovala kolegyně Horská a kolega Hilšer ve smyslu, který je pozitivní k této směrnici.

Co bych chtěla zdůraznit, je, dostali jste na stůl stanovisko veřejného ochránce práv, doktora Stanislava Křečka, o které jsme za náš klub požádali, který se právě k těmto návrhům směrnic vyjádřil. A já si dovolím jen pro přesnost, abychom věděli, co ve stanovisku je. Vyplývá z něj, že se veřejný ochránce práv se směrnicemi seznámil již v prosinci a že v podstatě v mnoha oblastech jen utvrzuje to, co už veřejný ochránce práv v současné době dělá. Jde například o osvětovou činnost a zvyšování povědomí o různých jevech souvisejících s diskriminací. Uvádí, že kompetence stanovené v článku 5 směrnice považuje za upevnění a rozšíření současné stávající praxe.

Dále uvádí, že pomoc obětem spočívající v poskytování informací, respektive metodická pomoc obětem diskriminace představuje jeden z nejčastějších výstupů činnosti již dnes.

Dále uvádí, že se již nyní snaží v rámci své činnosti vést strany sporu ke smírnému řešení. Nejedná se o mediaci či jiný typ alternativního řešení sporu, nicméně se snaží vyjednávat a vést strany k oboustranně přijatelnému řešení.

Ve 4. bodě dále pak uvádí, že nemá v současné době dostatečná oprávnění vyšetřovat případy diskriminace. Někteří kolegové, jak jsem zaznamenala z vyjádření mimo plénum, říkáte, že ombudsman, který nemá kompetence, je zbytečný a měl by být zrušen. I to jsem zaznamenala. Tak v současné době vlastně tato směrnice jde proti tomu a snaží se umožnit, aby případní veřejní ochránci práv mohli mít víc prostředků k ochraně obětí diskriminace.

Veřejný ochránce práv Stanislav Křeček dále uvádí, že v některých případech se potýká s tím, že oslovený subjekt se mnou odmítne spolupracovat a posouzení tak může být založeno pouze na tvrzení podatele podnětu, což samozřejmě významným způsobem pak znemožňuje řádné prošetření toho, zda k diskriminaci dochází.

Odůvodněná nezávazná posouzení v podstatě odpovídají nezávazným stanoviskům dle směrnice, tedy i to je důkazem, že se nemusíme těchto směrnic bát.

„Vyjádření jako amicus curiae v současné době poskytují pouze v řízení před Ústavním soudem. Spory o diskriminaci jsou často velmi složité a náročné na výklad práva, proto by i pro obecné soudy bylo užitečné, kdybych jim mohl poskytnout svůj pohled na věc jako amicus curiae. Podávat antidiskriminační žaloby ve veřejném zájmu ani zastupovat oběti diskriminace oprávněn nejsem. Zavádění těchto kompetencí v českém prostředí jsem se však rozhodl monitorovat v rámci probíhajícího čtyřletého projektu,“ kde máte ve stanovisku uvedeno, o jaký projekt se jedná. „A zároveň ze své praxe,“ jak uvádí Stanislav Křeček, „vím, že ti, do se s diskriminací setkají, nemají prostředky na vedení soudních sporů nebo jsou skeptičtí k možnému výsledku.“ Toto mohu jako advokátka naprosto jednoznačně potvrdit, že množství lidí, kteří buď nemají prostředky na svoji vlastní ochranu, soudní obranu, tak si velmi často také nevěří v tom, že by mohli uspět. A v tomto si myslím, že veřejný ochránce práv může sehrát velmi zásadní roli, kdy bude nápomocen k tomu, abychom byli schopni systémovou diskriminaci, která u nás prostě bohužel z mého pohledu je, abychom ji mohli řešit. Stanislav Křeček zároveň považuje za důležité, aby případně měl možnost zastupovat oběti diskriminace.

Takže já jsem ráda, možná jsem byla příliš dlouhá, ale přišlo mi to velice důležité, ocitovat, co vlastně z úřadu veřejného ochránce práv zaznělo. Omlouvám se, že stanovisko přišlo pozdě, bohužel jsme ho dříve nemohli získat. Nicméně považuji je za velmi důležité. Takže já podpořím návrh, který doufám, že získá podporu i u vás.

A ještě jeden bod si dovolím zmínit. Jedná se o návrh směrnice, která nedopadá jen na naše prostředí. Je i v zájmu našich občanů, kteří nežijí jen zde, ale také často cestují, pracují v zahraničí nebo se snaží žít, mají třeba nějaké důvody k tomu, aby žili mimo ČR. A i ti potřebují občas mít nějakou jistotu, aby se v případě, když se setkají s nějakými projevy diskriminace, mohli obrátit na nějaký orgán rovného zacházení v zahraničí. To znamená, směrnice povede k tomu, aby odstranila rozdílnosti v členských státech a posílila práva i našich občanů, pokud vycestují někam do zahraničí. A já si myslím, že je to správné, děkuji.