Chápu, že lidé typu Dominika Haška a Danuše Nerudové a jim podobní mají problém uživit se dnes na trhu čímkoli užitečným, co by uměli, neb toho moc není... Proto je rovněž pochopitelné, že neodmítnou možnost získat nějakou funkci, kde to nebude až tak vidět (budou-li ovšem hlavně mlčet).

Je také jasné, že pro ty, kdo jim zaplatí kampaň, udělají absolutně vše. Třeba budou říkat i úvahy, které myslícím lidem hlava nebere, neboť co slovo, to myšlenková perla. Viz souvislost o počtu hráčů hokeje a mužů na frontě nebo typu sňatků a chuti bojovat za svou zemi. Ok. Každému není dáno.

Ale… Oba argumenty jsou jasným důvodem podobné “kandidáty kamkoli” nevolit. Prvním je ona viditelná “nebystrost”, protože ve funkcích by měli být lidé pokud možno bystří, druhým, že v případě jejich zvolení by své chlebodárce, platící jim kampaň, z vděčnosti poslouchali na slovo. Je. Ne vás.

Co my s tím… Měli bychom chtít ve funkcích lidi přiměřeně schopné (ne všeho!), a současně takové, kterým jde o věc, ne o plnění zadání dresu - například podoby teplákovky EU. Tedy musíme volit takové, jejichž schopnostem a úmyslům můžeme skutečně věřit. Takovou otázku je nutno si položit u každého kandidáta “kamkoli” před vhozením volebního lístku do urny. A neplatí to jen pro tato dvě jména…

Mohu se samozřejmě mýlit - třeba jsou oba dokonalí, schopní, připraveni uvažovat vlastní hlavou a bojovat za nás a Českou republiku do posledního dechu. Což bude patrně padat v té kampani… Dobrá zpráva v každém případě je, že rozhodovat o tom, kam je a jiné vyšleme, budeme my. A doufám, že stále osobně, ne korespondenčně.