Zbídačování naší země může mít jen dva důvody, skutečně absolutní neschopnost, nebo úmysl. Co k tomu říct. Začalo to naší šílenou a absurdní cenou elektřiny, na to navázalo zvyšování nákladů života nás všech, odchod provozů řady firem jinam, krachující živnosti, bezohlednost k českému zemědělství, těžký život rodin s dětmi, odepsání seniorů (například rušením pokladen v místních bankách a velkých technických průkazů…), sobecké přehlížení venkova, což je přes pět tisíc obcí a měst, bagatelizace oborů zdravotnictví, školství, farmacie atd., zrušení mnoha pošt, v této situaci navíc zvyšování daní, a dokonce budování atmosféry ve společnosti, v níž je větším nebezpečím slovo než znásilnění (když to první je živené státní reklamou), a tak dále a tak dále… A konče to až tragikomicky a symbolicky cenou českého piva, které jako levnější v Německu to celé uzavírá.

Je třeba začít se konečně opravdu hodně hlasitě ptát, zda to systematické zbídačování naší země a jejích občanů je skutečně dopad “jen” naprosté neschopnosti (pak musí vláda pryč), nebo si to někdo zvenčí cíleně přeje, a naše vláda jen plní poslušně zadání (pak musí vláda pryč). Nenapadá mne jediný důvod, proč by měla zůstat, a to ji mám v přímém přenosu.

Dnes už je totiž skutečně možné představit si obojí, neschopnost i záměr, protože jen tak nahodile se to všechno zkrátka nemůže dít. A dopad? My všichni, všechny generace, to neskutečně odnášíme… Každý jinak, ale opravdu všichni.

A do toho posloucháme, jak je to vlastně všechno v pohodě, nebo, což je staronová metoda, si někdo chce zajet do terénu nechat nasypat popel na hlavu, aby po dvou letech “prozřel”, a po sebekritice (nejlépe před nejbližšími volbami) a odpisu parťáků se hlavně udržel u vesla, tak to ostatně kdysi dělali už soudruzi. Pojem sebekritika není nový. Zkrátka opravdu jedno lepší než druhé.