Děkuji za slovo, vážená paní místopředsedkyně. Vážený pane ministře, ministři, dámy a pánové, dovolte, abych se také vyjádřil k důchodové reformě, která je projednávána, a trošičku z jiného úhlu pohledu, protože tady bylo už předřečníky zmíněno prakticky všechno, o čem vlastně bylo možné hovořit. Já se zmíním o věcech, které možná neznáte.

Skutečná spravedlivá důchodová reforma by měla řešit, jaký podíl bohatství společnosti připadne důchodcům. To znamená, jde o to, jaké bohatství společnost v budoucnosti vytvoří, což je zásadní, a jakým mechanismem tyto prostředky mezigeneračně rozdělí. Důchodovou reformu je potřeba poskládat z různých opatření, aby v letech 2040 až 2060 byl systém v přijatelném deficitu, který lze doplnit jinými příjmy či převisem příjmů v dalších obdobích. Pokud se spokojíme jen s jedním až dvěma opatřeními, jako je zvyšování věku odchodu a snížení valorizací, bude celá reforma postrádat v očích dnešních zaměstnanců legitimitu. Zvýší se riziko, že tyto změny další vláda skutečně, tak jak proponuje, zruší.

Obrovskou chybou vládních politiků jsou apokalyptické zkazky, že dnešní čtyřicátníci nebudou mít žádné důchody. Neodpovídají realitě. I udržitelné verze vývoje státních důchodů počítají s tím, že průměrné důchody budou tvořit okolo 35 % průměrné mzdy, což při zvyšování reálných mezd není tragédie a vytváření mýtů, že důchody nebudou a celý důchodový systém je letadlo, motivuje mladší lidi maximálně se vyvázat z placení daní a odvodů, což nakonec k neudržitelnosti systému povede.

Stárnutí společnosti je celospolečenský fenomén, který vyžaduje změnu v chápání toho, kdo je to senior. Představy, které máme o stárnutí a lidech od určitého věku, jsou často zastaralé. Nerespektují fakt, že dnešní senioři představují velmi heterogenní skupinu, čítající více než dva miliony osob a její různorodost do budoucna ještě posílí.

Nestejnorodost této skupiny je dána nejen věkem, zdravotním stavem, ale stále narůstající délkou dožití, ale také příjmy, vzděláním, místem bydliště, čili venkov versus město, sociálními vazbami, vlastní aktivitou i životními zkušenostmi. Mnoho mých pacientů jsou dlouhověcí lidé, ale jejich život za nic moc nestojí. Žijí, ale je to neustálé trápení se zdravím.