Založila ji už „Dublinská konvence“ z prahu 90. let. Vcelku racionálně mířily i „Dublin II“ (2003) a „Dublin III“ (2014). Například zřízením databáze otisků prstů (EURODAC), závazně pořizovaných a vzájemně sdílených členskými státy. To samé rozhodně neplatí o poslední směrnici, přezdívané „Dublin IV“. Součinnost členských států nahrazuje neomaleným diktátem. To málo, co ještě zbylo i z naší suverenity, bere huronským útokem. Jde na to průhlednou habaďůrou. „Povinné kvóty“, urážlivé už svým názvem, pašuje oklikou v mlhavějším balení „opravného relokačního mechanismu“. Ten si však Brusel nárokuje řídit zcela přes hlavy dotčených států. Tím, že jim bude přidělovat migranty ze zemí, vystavených „nepřiměřeně vysokému počtu žádostí o azyl“. Přesněji překročí-li jejich počet „150 procent referenční sumy“, odvozené od rozlohy a HDP dané země.

„Nezúčastnit“ se sice můžeme I „relokačního mechanismu“. Jen ale za cenu, že za každého nepřijatého migranta uhradíme 250.000 EUR státu, jemuž zůstane viset na krku. I naše země má být na ráně o to víc, že po „přechodné tříleté období“ budou „přednostně vytěžovány ty členské státy, které se na přijímání migrantů dosud nepodílely“. Teď mají závazně, bude-li si migrant přát, přijmout i celou jeho rodinu. Rozhodování, kdo a azyl dostane a kdo ne, přechází do rukou nové „evropské“ agentury. Členským zemím bude skládat účty jen cestou zpětných „výročních zpráv“. Nulový vliv budou mít i na výběr jejího personálu. Tím víc se má rekrutovat i z profláknutých „neziskovek“, přistižených už i přímo mezi pašeráky migračního chaosu. 

Výsledek referenda, rozhodujícího o našem vstupu do EU, jistila kanonáda ptákovin. Až po televizní sliby, že jen co se „vrátíme do Evropy“ (?!?), koupí si hravě „domeček v Portugalsku“ i babka z Horní Dolní. Tím větší kocovina se šíří teď. Vylhat se potřebují i mnozí z těch, kdo nekalou reklamu EU papouškovali „zleva“. A tak brebentí o překot, že „EU, co níž jsme vstupovali, byla přece jiná“. Že od té doby už jen degeneruje, nevidí jen bílá hůl. K tomu, čím kdysi bývala lepší, ji nutil jen „bipolární svět“. Teď už bude mít navrch jen a jen  to, co dřív zaháněla pod povrch právě výzva politického Východu. .