Vážený pane,

pokud podepíšete petici, můžete pomoci posunout vůli vlády nespěchat s přijetím eura. Bude-li k dispozici dostatek podpisů, bude petice projednávána v Senátu. Tím se může otevřít veřejná diskuse (pokud toto projednávání nebudou média ignorovat).

Z veřejných zdrojů je známo, že Okamura chce referendum k euru.

Možná, že by stálo za to uvést argumenty proti nepromyšlenému přijetí eura:

Ty nejzákladnější jsou:

1) přeměna naší konvergence do vyšší míry inflace. Tak jak roste naše produktivita a ekonomická úroveň a její přibližování vyspělým evropským státům (konvergence) tak dochází k plynulému přibližování cenových hladin k úrovni těchto vyspělejších zemí. Po přijetí společné měny (kdy se kurz k euru zafixuje) tento proces neustane, ale bude probíhat pouze jedním kanálem a to inflací.

Zkušenosti ukazují, že po vzniku eurozóny se tlaky na zvýšení míry inflace projevily v řadě dříve se dynamicky rozvíjejících zemí (například Irsko nebo Portugalsko), kde se míra inflace v prvních několika letech po vstupu do eurozóny pohybovala mezi 3 až 5 %. Koordinační politiky EU se snažily inflační tlaky v uváděných zemích tlumit. Inflaci se podařilo zpomalit, avšak současně se zbrzdil ekonomický růst.

2) Ztráta měnové a kurzové politiky jakožto nástrojů proti asynchronnímu cyklu a asymetrickým šokům. Za normálních okolností by narůstající deficity obchodu spolu s růstem vládních dluhů tlačily na kurz domácí měny. Země by tak dostávala včas varovný signál - a depreciace nebo devalvace by jim umožnila obnovit zaměstnanost, konkurenceschopnost, snáze se vyrovnat s dluhy a obnovit zdravý růst ekonomiky. Česká republika je s korunou flexibilnější. Statistiky také potvrdily, že nejúčinnějším protikrizovým opatřením byl pohyblivý kurz české koruny.

Možnost oslabení koruny při zaostávání produktivity za cenami a mzdami fungovala jako významná pojistka. Dnes se ještě jasněji ukazuje, že byla tato cesta méně riziková, než vstup do eurozóny. //Janáčková

3) možné platby do eurovalu. Pokud by Česká republika byla nyní součástí eurozóny, a pokud by ještě prošla procesem ratifikace ESM (evropský stabilizační mechanismus) musela by naše vláda dát do záchranného fondu (euroval) 50 miliard korun v hotovosti a více nežli 250 miliard korun v zárukách (údaj z r. 2011). V eurozóně nyní došlo k něčemu, co se dá nazvat změnou pravidel v průběhu hry. Byla opuštěna zásada, že každá země je odpovědná za své dluhy a ostatní členové nejsou nijak zavázáni k fiskální pomoci. Dochází k vytloukání klínu klínem - zachránci si na pomoc zemím v problémech sami musejí vypůjčovat.

Když si dáme do kontextu umírněné české reformy za vlády P. Nečase, kde se v jednotlivých resortech šetřily jednotky miliard a je to považováno za neslýchanou odvahu (koalice) nebo za neslýchanou protilidovost (opozice), pak je třeba říct natvrdo: vstup do eurozóny bude takový zlom, že se na to politici musí hodnověrně zeptat voličů a obhájit si to před nimi. //P. Kohout

Právní závazek ČR vstoupit do eurozóny vznikl v době, kdy žádný ESM neexistoval, takže nelze implikovat, že vstup do eurozóny se rovná povinnosti vstoupit do ESM (na tom nic nemění ani ustanovení preambule Smlouvy o ESM).