Děkuji pěkně. Já dneska nebudu vystupovat dlouho, svůj hlavní projev jsem přednesl už minulý týden. Přesto bych se zastavil u dvou věcí. Ta první věc je, možná jste zaznamenali čerstvou zprávu Světové banky nebo čerstvý žebříček Světové banky Doing Business, který zkoumá to, jak se v České republice daří nebo jaké podmínky pro podnikání v České republice vládnou. V tom žebříčku, který vyšel před pár dny, jsme skončili, co se týče podnikatelského prostředí, na 41. místě ze 190 sledovaných zemí. Když se podíváte na ten kompozitní ukazatel blíže, tak zjistíte, že v některých aspektech jsme nadprůměrní, to se týká zcela minimálních bariér třeba pro zahraniční obchod, když se podíváte na jiné podmínky, tak zjistíte, že jsme v některých podprůměrní a v některých dokonce na velmi tragickém místě. To tragické místo je např. doba, kterou podnikatel potřebuje pro to, aby získal stavební povolení. Tam jsme z těch 190 zemí někde kolem 140. místa, kde se můžeme srovnávat s Rwandou a podobnými zeměmi, co se týče složitosti vydávání stavebního povolení. Ale to nicméně víme dlouhou dobu a to daňový balíček asi moc šanci změnit nemá, to je spíše na Ministerstvu pro místní rozvoj. Ale další věc, která už stojí za pozornost, je, i jak si stojíme v podmínkách pro založení podnikání, jinými slovy jakou administrativou musí projít člověk, který se rozhodne založit v České republice firmu a začít podnikat. V tomto ukazateli, dámy a pánové, jsme ze 190 zemí na 134. místě, jestli se nemýlím, za 130. místem ze 190 zemí, co se týče založení podnikání. To je věc, která podle mého názoru by nás měla bouchnout do očí, jestli ze 190 zemí včetně zemí rozvojových si ve složitosti založení firmy v České republice stojíme na takovémto místě, tak se ptejme sami sebe, jak motivujeme lidi k tomu, aby zakládali v České republice firmy.

Další součást toho kompozitního ukazatele je i složitost a výše daní. Tam už nejsme na tragickém místě jako u stavebního povolení nebo u zakládání firmy, ale pohybujeme se na příčce 54. ze 190 zemí, 53. nebo 54. To je rovněž podprůměrné číslo, i když celkově jsme 41. To znamená, že ani složitost daňového prostředí a výše daní nám nepomáhá v tom, abychom se v tom ukazateli posunovali výše. Mimo jiné nás přeskočilo na 40. místě Polsko, země, se kterou se bezesporu můžeme srovnávat. A není jakýkoli důvod, vždycky jsme v tom potransformačním období byli před Polskem, co se týče nějaké ekonomické výkonnosti. V posledních letech už to neplatí, ale není žádný důvod, abychom zrovna s Polskem nesoutěžili o to přeskočit právě zemi, se kterou se podle mě v řadě ukazatelů můžeme srovnávat. Čili složitost a výše daní 54. pořadí ze 190 zemí, sráží nás to v tom celkovém žebříčku o několik příček níže. Kdyby daňové prostředí bylo přijatelnější, tak jsme tu 41. pozici mohli vytáhnout někam líp. Ten žebříček se konstruuje celé roky a daňová oblast, složitost daní a výše daní patří dlouhodobě celá léta mezi tu část ukazatele, která nám komplikuje to umístění, komplikuje nám šanci umístit se v tom žebříčku Doing Business na vyšších příčkách. Já bych ten žebříček samozřejmě nijak nepřeceňoval, má svoji metodiku, můžeme se o tom dlouze bavit, ale bezesporu když se investor nebo nějaký podnikatel rozhoduje, tak než aby trávil čas nějakými složitějšími analýzami, které třeba můžou přijít v nějaké druhé, třetí fázi, tak se bezesporu dívá i na tyto zjednodušující žebříčky. A pokud prostě vidí před Českou republikou Polsko a hledá zemi v tomto regionu, kde by investoval, kde by chtěl začít podnikat, a ten žebříček mu nabídne Polsko na lepším místě, tak bezesporu se ten člověk bude orientovat spíše na to Polsko a tu druhou a třetí analýzu si primárně udělá o tom Polsku spíše, než o České republice. A já myslím, že to je škoda, že je škoda, že složitost daňového prostředí nás dlouhodobě táhne v tomto žebříčku spolu, jak už jsem říkal, se složitostí stavebního řízení a se složitostí zahájení nebo založení firmy směrem dolů.

No a odpovědí vlády České republiky na tento žebříček a na toto nelichotivé umístění, co se týče našeho daňového prostředí, tak odpovědí vlády není snižování daní, není rušení některých zbytečných daní, není zjednodušování daňového systému, ale odpovědí vlády na toto nelichotivé číslo je daňový balíček, který nejenom že daně nezjednodušuje, ale který daně dále zvyšuje, což znamená, že se pravděpodobně v těch dalších letech pořadí v tom žebříčku nezmění.

Když se podíváte na jeden ukazatel, který v rámci sestavování žebříčku Světová banka analyzuje a řeší, tak je to počet hodin, které musí průměrná středně velká firma v dané zemi trávit plněním daňových povinností, tzn. vyplňováním daňového přiznání, počítáním daní, platbou daní. A když se podíváte na počet hodin, které musí za rok strávit, tak je to stále více jak 200 hodin, jestli se nemýlím, tak 230. Oproti minulému roku, kdy Světová banka počítala stejný ukazatel, tak jsme se nezlepšili v tomto ukazateli ani o hodinu. Jak loni, tak letos musí průměrně velká firma trávit 230 hodin daňovou administrativou, daňovými povinnostmi.