Namísto toho zákon ležel v Poslanecké sněmovně a až na sklonku roku dochází k jeho projednání. A diskuze byla dle očekávání velmi pestrá. V prvním čtení neprošel návrh opozice na zamítnutí a zákon pokračuje v legislativní cestě.

Ačkoli jde o vládní návrh sociální demokracie, musím připustit nejednotnost i v řadách ČSSD k tomuto tématu. Máme sociální cítění, máme zájem na tom, aby zdravotnictví bylo veřejnou službou, aby občané dbali o své zdraví, aby nebyli nuceni žít, pracovat, pohybovat se v nevhodném prostředí pro zdraví. Na druhou stranu však jsme demokraté!

Nedávno jsem se v médiích nechal slyšet v tom smyslu, že se obávám, že připravovaný zákon ohrozí v existenci malé obecní hospůdky, ve kterých tradičně sedávají „štamgasti“ a pokuřují při diskuzi či kartách… A za tímto názorem si stojím.

Ačkoli jsem sám nekuřák, vnímám restrikci zákazu kouření jako dvousečnou zbraň. Musíme přeci uvažovat o tom, že občané jsou svéprávní svobodní lidé a mají právo se rozhodnout, zda jdou do hospody kuřácké či nekuřácké a stejně tak podnikatelé mají právo rozhodovat o charakteru svého podnikání, zda mají restauraci nekuřáckou či kuřáckou. V liberální demokracii musí být přeci prostor pro svobodné rozhodnutí.

Uvědomme si však především základ celého návrhu, snažíme se o ozdravení populace a především o zamezení nezdravého pracovního prostředí pro zaměstnance, kteří nemají právo si vybrat, zda půjdou či nepůjdou večer si posedět do kuřácké hospody, ale kteří se zde musí pochybovat několik desítek hodin týdně.

Měli bychom však preferovat ochranu zdraví zaměstnance nejen v hostincích, ale i v jiných rizikových povoláních! Například uzákoněním povinnosti zaměstnavatele u rizikových zaměstnání k vyšším odvodům na sociální a zdravotní pojištění za ohrožené zaměstnance. Rizikové zaměstnání není pouze v kuřáckých restauracích, ale i v mnoha dalších odvětvích, kde zaměstnavatelé profitují i na úkor zdraví svých zaměstnanců a to by se mělo napravit solidaritou zaměstnavatelů vůči sociálnímu a zdravotnímu zajištění jejich zaměstnanců. Tímto směrem bychom se měli vydat a ne plošně zakazovat něco, co momentálně uznáváme, ať méně či více podloženě, za škodlivé… také bychom se příště mohli rozhodnout, že zakážeme všude vařit a péct z bílé mouky…