Přiznám se, že jsem nejprve nevěřil svým očím. Pojďte si se mnou projít jednotlivé věty následujícího odstavce, takový drobný sémantický rozbor.

1. A navíc, zdá se, že Miloš Zeman s pozváním Trumpa do ČR nepřišel jako první. 2.„Teď vám řeknu, co jsem ještě nikomu neřekl. Jako člověk musí mít nějaké vize, nějaké intuice. 3. Já jsem panu Trumpovi psal v lednu 2016, kde jsem nějakým způsobem ho zval na návštěvu do ČR. 4. A ten jeho šéf kampaně mi odepsal. Myslím, že do dvou dní. 5. Odpověď byla že ano, že uvidíme. To bylo ještě před primárkami. 6. On má manželku Češku, má Ivanku Trumpovou, tak jsem měl takový marketingový nápad. Byl jsem u majitele firmy Vuiton, když jsem byl ve Francii, on je v té módě, tak jsem měl takovou myšlenku, že uděláme módní přehlídku firmy Vuiton na Karlově mostě a že pozveme i Ivanku a že bychom se jako Češi ve světě zviditelnili. Ale ten nápad jsem nějak nedotáhnul,“ říká Babiš.

Věta 1. Tak proč to neřekl hned, když totiž půjdeme dál do minulosti, tak je nepochybné, že jej pozval již Vasil Biľak, a když nic jiného, tak jeho příjezd schvaloval.

Věta 2. Po inauguraci se najednou vynořilo tolik lidí, kteří věděli vše dopředu díky své zázračné intuici.

Věta 3. Jelikož velmi dobře znám činnost ústředí jak Republikánské strany, tak volebních štábů i na úrovni guvernérů a kongresmanů jsem si naprosto jist, že odpověděla najatá holčina ( dobrovolnice ), kterých se tam hemží nepřeberné množství.

Věta 4. Ta holčina prý odpověděla do dvou dnů. V reálu to byl spíše automat. Tak si buď psali emaily, což je velmi neobvyklé na této úrovni, anebo vyslal Babiš nějakého Tatranského holuba, což je super stíhačka. Jinak se to prostě nedá stihnout.

Věta 5. Odpověď je vždy zdvořilostní.

Věta 6. Tady musím znovu citovat ………..že bychom se jako Češi ve světě zviditelnili……. Odkdy je súdruh Babiš Čech!

Resume: ad 1. a 2. blábol podepřený počínající senilitou. Ad 3. blábol, ad 4. lež, ad 5. úplně zbytečný blábol, ad 6. lež jako věž.

Projevy Babiše přeložené do spisovné češtiny tedy znějí .. já, já, já, blá, blá, blá, lžu, lžu, blá, blá, lžu, blá, blá, blá, já, já, já, blá, lžu, lžu, blá… Jen se divím, kolik Čechů na ty prolhané bláboly stále slyší.