Jak jsem napsal, s rozsudkem samotným spokojen jsem. Žaloba byla zamítnuta a žalobkyně nemá ani nárok na náhradu nákladů řízení. Bohužel tak, jako mnoho přítomných, se mne vyloženě dotklo zdůvodnění rozsudku. Připadal jsem si jako v Jiříkově vidění. O hidžábu nebo dokonce dodržování zvyklostí a pravidel hostitelské země se vůbec nejednalo. Neprojednávalo se ani znění a dodržování českých zákonů a dalších norem, jako je třeba školní řád střední zdravotnické školy. Zato se hodně mluvilo o antidiskriminačním zákoně a stanovisku ombudsmanky Šabatové, podporované kým jiným, než bývalým ministrem vnitra Rumlem. Vzpomínáte si na jeho vystoupení při volbě prezidenta, kdy obhajoval nějakého havlofila, který zavolal do parlamentu, že tam umístil bombu. Ruml ho ovšem obhajoval, že to chápe a že nebude tedy stíhán. Bezprecedentní zásah do oprávnění policie, která jediná může takovou věc posoudit.

Stručně se dá shrnout zdůvodnění rozsudku tak, že žaloba uchazečky o studium muslimského vyznání byla zamítnuta jenom proto, že uchazečka nepředložila před zahájením školního roku povolení k pobytu, které je pro zahraniční studenty mimo Evropskou unii povinné. Pokud by potvrzení včas předložila mohla by zahájit studium bez ohledu na naše místní zvyklosti, školní řád a požadavky na hygienu, které jsou ve zdravotnictví z pochopitelných ( alespoň pro nás) důvodů daleko přísnější, než v běžném životě.

Soudkyně tak vlastně jenom našla taková zadní vrátka, jak sice rozhodnout ve prospěch ředitelky střední zdravotnické školy a zároveň si nepohněvat ministra školství a vlastně celou vládu. Ta se totiž na jednu stranu tváří, že je proti přijímání přivandrovalců, na stranu druhou však vytváří podmínky pro jejich příchod a zastrašuje všechny státní zaměstnance, kteří by se pokusili byť jenom formálně naznačit přivandrovalcům, že budou muset dodržovat naše pravidla. Ovšem opatrnost a vyhýbání se jasnému stanovisku je u soudce naprosto nepochopitelné a neomluvitelné. Vždyť se ohánějí svojí nezávislostí, pro jejíž zajištění si vymohli nemravně vysoké platy. Platy tedy berou do smrti, ale zaujmout stanovisko se bojí, bohužel.

Z tohoto soudního jednání si musel každý normálně uvažující člověk, občan České republiky odnést pouze jedno ponaučení. Ustupujeme přes všechna halasná ujištění vlády a poslanců stále více přivandrovalcům a místo toho, aby oni přejímali naše pravidla hry, tak my se podrobujeme jim. Pokud by tady nebyla po ruce čistě administrativní výmluva, tak by soud dopadl tak, že je možné chodit zabalený ve špinavém hadru nejen do školy, ale klidně i na operační sál. Pokud si například ředitel školy nebo nemocnice nedá pozor na to, jak mluví s muslimem, vrátí se mu vše jako bumerang a bude jenom trpně přihlížet, jak mu ten zlořád ve škole nebo nemocnici bují. Antidiskriminační zákon je totiž formulován tak, že by se nařčení z diskriminace podle náboženství stejně nezbavil. Protože tam je ustanovení nejen o vědomé diskriminaci, ale i ustanovení o nepřímé diskriminaci. Pod tento pojem se schová úplně všechno a muslimové podporovaní a financovaní neziskovými organizacemi, které nedobrovolně financujeme všichni z našich kapes, nakonec vysoudí vše, včetně finanční náhrady.

Takto ustupujeme a mnozí lidé si třeba řeknou, to je jen maličkost, anebo dokonce budou muslimy hájit, že mají právo na jejich náboženský symbol. Tímto symbolem to začíná a končí kamenováním, stínáním hlav, legalizací pedofilie atd.

Brát si desetiletou holčičku za ženu je prostě pedofilie, jeden z nejhorších a nejodpornějších zločinů. V naší kultuře. Pro muslimy normální věc. Co tedy budeme dělat, bude tady dvojí právo, jedno pro nás, druhé pro přivandrovalce. A co se stane v případě, že muslimský pedofil dostane chuť na bílé dítě. Skončí to u soudu? Nebo bude přijata zvyklost přivandrovalců a uzákoněna pedofilie, tak jako byly uzákoněny sňatky a adopce homosexuálů? Pokud to někomu zní jako přehánění, odkazuji nejen na učebnice dějepisu, ale především na nedávné události v Evropě. Všichni mají v živé paměti znásilňování. Před několika lety nemyslitelné a tvrdě trestané, dnes taková zpráva již nevyvolá ani nejmenší pozornost.

Nenechme se uchlácholit ani mediální masáží, ani vlastní pohodlností. Strkání hlavy do písku nic nevyřeší. S dnešním rozsudkem můžeme být spokojeni, ale nesmíme ani chvilku podlehnout pokušení stáhnout se. Musíme bojovat znovu a znovu a při každém porušení našich pravidel důrazně volat po potrestání viníků tak, jak to dnes dělala většina účastníků soudu.