Média a především internet jsou plné komentářů a odhadů výsledku druhého kola francouzských prezidentských voleb.

V minulosti i Jean-Marie Le Pen postoupil do druhého kola. Právě tak v minulosti se okamžitě sjednotily všechny protivlastenecké síly a jejich kandidáti vyzývali ve jménu záchrany Francie k podpoře toho kandidáta, který se dostal s Jean-Marie do druhého kola. Je zvláštní, jak si najednou notuje levice s pravicí a jednotně postupují proti vlasteneckému kandidátovi. Proč tyto osoby vůbec kandidují a předstírají nějaký program, když nakonec splynou v jednu protinárodně orientovanou frontu? Komu slouží, za čí peníze?  

Ovšem stejná situace byla i v Rakousku, kde se proti Norbertu Hofferovi postavili všichni ostatní a ten prohrál.

Tendence je zcela jasná. Stále více politiků vlasteneckých a protiunijních se v Evropě dostává do popředí. A nejen v Evropě. Ve Spojených státech zvítězil D. J. Trump. Budoucnost je jasná, jde jen o to vydržet a vítězství právě tohoto typu politiků je jen otázkou času, a právě té zmíněné výdrže.

Ovšem politické systémy založené na demokracii se přeci jenom podstatně liší. Prezidentský systém v USA je velmi silný. Přesto se prezidentovi za prvních sto dní nepodařilo prosadit takřka nic ze svého předvolebního programu. Nestaví se zeď proti přivandrovalcům, nebylo zrušeno povinné zdravotní pojištění a po pevném postoji vůči čínské rozpínavosti a imperialismu není ani památky. Oproti americkému systému jsou ty evropské mnohem měkčí. V Rakousku je prezident jen reprezentativní osobou, ve Francii je sice polo prezidentský systém, kde prezident může zasahovat výrazně do složení vlády a má na starosti zahraniční politiku, avšak ani zde by zvolení vlasteneckého kandidáta pravděpodobně nepřineslo okamžitý výsledek. Výsledek v podobě odchodu Francie z Evropské unie, i když by právě zvolení dcery Jena-Marie znamenalo pro bruselskou byrokratickou centrálu hodně problémů. Neméně významný je i požadavek zastavení přílivu přivandrovalců a deportace všech přivandrovalců, kteří jsou v Evropě nelegálně.

Ať jsou však jednotlivé detaily programu a pravomocí porovnávaných prezidentů, jakkoliv významné, jedno je jisté, přejeme si jistě my všichni zcela upřímně, aby v Paříži zvítězil zdravý rozum, vlastenectví a odpor vůči Evropské unii. Přejeme ze srdce, aby nad sídlem francouzského prezidenta mohla opět hrdě vlát standarda oznamující, že lid Francie opět převzal vládu věcí svých do svých rukou.    

Převzato z profilu.