Vážené dámy, vážení pánové,

nejprve dovolte, abych poděkoval za pozvání a možnost zde vystoupit. Od Slovenského národního povstání nás dělí osmdesát let. Čas nelze zastavit, mnoho autentických pamětníků již není mezi námi. Přesto bychom neměli toto výročí opomíjet, nevěnovat mu pozornost a jistou elementární úctu, kterou si po právu jistě zaslouží. Především slovenský národ tímto povstáním projevil nesmírnou odvahu, tento historický okamžik se zapsal do historie našich obou národů.

SNP bylo spolu s Varšavským povstáním největším ozbrojeným odporem proti nacistické zlovůli na území Evropy, žádný ztracený život nesmí být zapomenut, myslím, že nebyl zbytečný. Druhá světová válka byla nejvíce tragickým konfliktem v historii lidstva, jisté zlehčování, přepisování, opomíjení historické faktografie bychom neměli připouštět. Již kvůli generacím budoucím bychom měli zachovat historickou pravdu. Jsem osobně rád, že se jistě zde s vámi právě na tomto bodě shodnu.

Český a slovenský národ mají společnou historii a jsou si velmi blízké. Právě i připomínání společně historie je toho příkladem. Všichni bychom se měli přičinit, aby naše vzájemné vztahy byly výjimečně dobré na přátelské bázi, plné respektu k vzájemné odlišnosti, porozumění jeden druhému, součinnosti při společném zájmu.

Chtěl bych složit tu nejhlubší úctu všem účastníkům SNP, chtěl bych zdůraznit, že si hluboce vážím pohnutých osudů všech obětí. Nezapomínáme a to je dobře.

Děkuji vám za pozornost.