Obrovské selhání diplomacie, tak se dá stručně a výstižně popsat situace na dnešní Ukrajině. Neúprosná krvežíznivost našich elit je děsivá.                                                                                        

Všichni známe sled událostí, určitě se mnozí lišíme v hodnocení příčin, který mají za následek tento krvavý konflikt. Ano přijde mi dětinské přehlížet fakt že i západ nese svou vinu na této válce, která opravdu nezačala v únoru 2022. Tristní stav v této oblasti trvá mnohem déle a to jistě od roku 2014. Majdan v tomto roce se stal pro další vývoj osudovým okamžikem v tom nejhorším, nebojím se to takto pojmenovat. Tento umělý a zvenčí vyvolaný puč byl tou roznětkou a na tom trvám, nesnižuji tím vinu Ruska jak by mi někteří chtěli podsunout ale přidávám že nejen rusové ale i jiní nesou svou zodpovědnost a vinu.

Nebudeme si vykládat nesmysly a lhát si do kapsy, Ukrajina nenese základní rysy demokracie evropského střihu, po odchodu se Sovětského svazu svou roli nezvládla ani ekonomicky, politicky ani čistě hodnotově. Ekonomika je slabá, právní systém o tom raději nemluvit.

Každému se teď asi v mysli proběhne, proč ta teatrální, hysterická pomoc v lokálním konfliktu pro zemi která je svým způsobem našemu světu do jisté míry vzdálena. Myslím že to není dáno nějakou opravdovou vroucí a nefalšovanou láskou k Ukrajině ale naprosto nepopiratelnou nenávistí k Rusku.

Dovolím si nesměle tvrdit že u nás vedou dnešní vládu k těmto krokům především dva výrazné faktory ovlivňující jejich činy a uvažování. Ten první je historická reminiscence, jistý pocit zadostiučinění za dobu totality a nejvíce roku 1968. Druhým faktorem je zcela lokajská zahraniční politika, která ve své grotesknosti, hlouposti a tragičnosti není nepodobná té před listopadem 1989.

Pavlovi i Fialovi je bolest ukrajinských matek lhostejná, konflikt sebou nese oběti nejvyšší, oběti na životech nevinných lidí. Po ukrajinských městech se dnes pohybují zmrzačení lidé, jejiž život je poznamenán již do konce traumatem a fyzickým handicapem, jsou to mnohdy mladí lidé kteří tak již ve většině případů nemají naději na lepší životní perspektivu. To vše pro zamrzlý konflikt, diplomacie je vždy racionálnější než vraždění a potoky lidské krve.

Já vraždění, krev , zmařený život ale i nesmírnou psychickou bolest blízkých obětí vnímám jako tragédii. Volám po humanitě, empatii a diplomatickém řešení, jako mnozí další. A přestaňte všechny co nechtějí další prolitou krev nálepkovat je to hloupé.

Na závěr chci také podtrhnout to, že díky bezhlavé válečné politice České republiky, trpí i občané u nás. Nesmírně se snížil standard životní úrovně, lidé chudnou, mnohdy i s pocitem beznaděje a nedůvěry v lepší budoucnost. Příměří je řešení, válka je zlo.