Vážené dámy, vážení pánové, děkuji za pozvání organizatorům.

Jako moji předřečníci musím konstatovat, že tato situace je velmi nedůstojná. Vždycky dostávám otázku, jestli je tato vláda levicová nebo pravicová. Odpovídám, že není ani jedno. Že je levá. Teď bych zde rád přečetl projev k událostem, které se odehrály zde před 85 lety.

Již tradičně v tento listopadový den se scházíme k uctění památky obětí listopadu 1939. Právě zde začali nacisté 17. listopadu 1939 vraždit členy odboje, konkrétně devět studentských vůdců. Později zde zemřeli další významní členové hnutí odporu včetně bývalých armádních generálů a důstojníků.

Do našich dějin se tyto kasárny právě poprvé neblaze zapsaly v tento den před 85 lety, kdy bylo v budově jízdárny před svou cestou do koncentračního tábora shromážděno několik set studentů, zadržených při německé razii na vysokoškolských kolejích v Praze. Devět z nich zde bylo téhož dne nemilosrdně popraveno. Šlo o vůbec první použití likvidace bez soudu na území protektorátu.

Temné období okupace mělo za následek tisíce životů, právě tato místa nám připomínají prvopočátek tohoto běsnění. Je třeba si tyto historické okamžiky připomínat bez fabulace, růžových brýlí, s opravdovostí, v hluboké úctě, respektu a pokoře. Nesmíme připustit ztrátu historické paměti, pojmenování skutečností, historických dějů a souvislostí.

Bez sentimentu, změkčení, zkrášlení a eufemismů musíme říkat nahlas, co se dělo a kdo byl kdo v našich dějinách. Poučení pro dnešní dny tu máme jasné, svoboda jednotlivce, svobodná společnost a národní stát jsou to, co musíme chránit.

Nemůžeme si dovolit opakovat staré historické chyby, právě s vědomím, že mnohé to stálo to nejcennější, to jest lidský život. Zmařené lidské osudy budiž nám tím nejvýraznějším mementem.

Děkuji vám za pozornost.