Bez většího zájmu se obešlo 76. výročí komunistického převratu. Bez hodnocení doby, co se skutečně stalo, co pro nás těch čtyřicet let znamenalo. Já samozřejmě zcela ostentativně tvrdím, že komunismus v té ryzí podobě nám nehrozí, že to ani není aktuální téma dne.

Nestačil jsem se divit, či usmívat se, nad moralizováním některých našich politiků nad Robertem Ficem a jeho uctěním památky Gustáva Husáka. Myslím, že na to nemáme až takové právo. Husák nebyl jednodimenzní, jednoduchou postavou historie, to je první fakt. Ten druhý je prozaický.

Můžeme po naší prezidentské volbě vůbec někoho moralizovat? Na Hradě sedí bývalý komunistický kádr, který však stěží dosahuje Husákova intelektu, rozhledu a politického talentu. Dá se říci, že Fico uctil památku chytrého komunistického prezidenta, my jsme zvolili hloupého komunistu za prezidenta. Takže co jediného nám v tomto hrozí, že tu a tam se v nějaké funkci objeví kariérní komunista typu Petra Pavla.

Co však nekončí, je boj o svobodu jednotlivce, o strukturu společnosti, o místo občana v našem státě, ale i samu podstatu státnosti, svébytnosti, suverenity. Strašák progresivismu, zrádného internacionalismu, egoismu atd. tu prostě je, tento politický proud je dnes zbytnělý a velmi silný politicky i mediálně.

Komunismus není nebezpečí, nehrozí nám návrat do oněch únorových dnů roku osmačtyřicátého. Přesto nám hrozí zotročení, ztráta svobody i zbytku státní suverenity. Dnešní doba má i společné symptomy. Dříve přisluhovači imperialismu, dnes ruští švábové, dříve buržousti, dnes dezoláti, dříve protisovětští, dnes protievropští. Již toto nálepkování musí být dostatečným varováním, že je něco hodně špatného v naší společnosti. Že se jedná jistou abnormalitu, velmi zhoubnou a svobodu včetně většiny občanů ohrožující skutečnost.

Bylo by fatální selhání to přehlížet, umět pojmenovat zlo a postavit se mu je povinností politika. Přestože bude nálepkován jako putinovec, ruský šváb či dezolát. Je možná největší zvráceností dnešních dnů, že ten kdo bojuje za svobodu a suverenitu, je častován, že nás chce vést na východ. Normálně by to bylo směšné, ale doba je velmi vážná. Doufám, že se občané nenechají zmást zoufalými, podpásovými ataky.

Komunisté nás neohrožují, progresivisté ano. Je třeba to mít na paměti. Bojujeme bitvy dnešní, nikoliv minulé. Svoboda je to nejcennější, co máme, zase nám ji chtějí ukrást, v tom není podobnost s rokem 1948 náhodná.