Nejprve se sluší všem čtenářům i jejím blízkým popřát do nového roku vše nejlepší, hlavně zdraví, štěstí i životní pohodu.

Rok 2023 skončil, ruku na srdce, nebyl zrovna rok nejlepší. Nemluvím jen o oné tragické a nešťastné události na Filozofické fakultě, která je společenskou, ale především osobní tragédii postižených osob. Tato událost nejde vyjmout z časoprostoru, má své příčiny a nejedná se bohužel o ojedinělý jev, mnoho zemí toto již prožilo. Myslet si, že jsme imunní proti negativním událostem, které známe odjinud, by bylo krátkozraké a škodlivé. Nesouhlasím s těmi, co říkají, že máme dělat, jako když se nic nestalo, musíme se připravovat na tyto situace. Neznamená to však razantní vstup do našich svobod či překotná bezpečnostní opatření, která ve své podstatě ničemu takovému nezabrání.

Letošní rok byl také rokem, kdy se nám ekonomicky nedařilo, kdy vláda dělá spíše okrajové, mnohdy ekonomicky nesmyslné kroky. Nedaří se odbourat přebujelou byrokracii, složité daně i zbytečnou regulaci všeho druhu.

Fialova vláda, ale i prezident Pavel prosazují lokajskou politiku podřízenosti Bruselu se vším všudy. To opravdu není dobrá zpráva. EU se razantně změnila v byrokratický dysfunkční moloch, toužící po ovládání občanů až v každodenním životě. Nejkřiklavější a nejvíce nebezpečné je její zelené náboženství, které svou pokřiveností a zvráceností páchá nesmírné škody, silně negativně ovlivňující ekonomické a sociální postavení občanů. Bohužel naši nynější představitelé hrají roli novodobých Vasilů Biľaků a Aloisů Indrů, jejich úloha je hanebná a historie je jistě neocení.

Zvláštní pachuť začíná mít i přístup k svobodě slova a projevu. Lidé jsou zas za své verbální projevy démonizování, ostrakizováni, vyhazováni z funkcí, bohužel již i vyšetřováni a zastrašováni.

Rok 2024 je rokem volebním, je začátkem naděje, jak ven z pasti. Nesmíme pasivně přihlížet, ale aktivně se voleb zúčastnit, že to je velká naděje pro nás všechny, nepochybuji.