Krize je nedílnou součástí ekonomického cyklu, je přirozená. Mnoho ekonomických teorií se zabývá tím, jak výkyvy v konjunktuře zmenšit, jak ořezat negativní dopady krizí, ale je to v podstatě zbytečné a vždy velmi drahé. Navíc je jisté, že špatná rozhodnutí se střádají a mohou vcelku snadno vést ke krizi zvláště velkých rozměrů nebo mimořádně dlouhé. Ve skutečnosti nejsme schopni krizím předcházet, nejsme schopni jim zabránit a nejsme ani schopni nějakým zásadním způsobem vylepšit jejich průběh. A pokud, pak jenom za cenu, že příští krize nám to spočítá o to více.

Vezměme si příklad. New Deal podle mnoha lidí zachránil Ameriku a vyvedl jí z Velké deprese. Nazvěme tuto variantu „oficiální historií“. Podstatná část ekonomů ale poukazuje na to, že v době Rooseveltova nástupu do funkce už krize naopak ustupovala a byly zřetelné známky oživení. New Deal tento vývoj zadusil a prodloužil potíže o několik dalších let, vlastně až do začátku horečnatých příprav na světovou válku. Ale co naděláte – Roosevelt je považován za vítěze nad depresí. I když to není pravda a zřejmě by nejlépe udělal, kdyby se do ekonomiky vůbec nepletl.

Nesmrtelnost dvaatřicátého prezidenta ale láká. To je i důvod, proč politici tak rádi „pumpují“ ekonomiku. Výsledky jsou sice obvykle tristní a o průkaznosti není možné mluvit, jenže pro občana a voliče vypadá „boj za prosperitu“ velmi zodpovědně a zkušeně.

Zpět k věci. V poslední době se začaly objevovat texty – u nás i v cizině, nejsme v tom nijak ojedinělí – podle kterých se řítíme do další velké krize. Ano, naprosto odpovědně je třeba říci, že to je prakticky se stoprocentní jistotou pravda. Další krize bude, dříve nebo později bude i další opravdu velká krize. A čím více záchranných misí s cílem zabránění této krizi bude podniknuto, tím přijde dříve a tím bude hlubší. Opravdu neumím říci, zda se tato nová krize dostaví na konci tohoto roku, příští rok nebo v roce 2019, nebo možná až za pět nebo deset let. Neumí to nikdo. Jen si to vezměte: Je zde naprosto nevypočitatelná Čína, která má svoje problémy a pokud dostane záchvat kašle, přenese se to na celý svět. Je zde Rusko a další země závislé na cenách ropy, jejichž ekonomiky se hroutí jedna za druhou a ty, které zatím přežívají, musí sahat děsivě hluboko do svých rezerv. Brazílie, považovaná někdy za budoucího tahouna jižní polokoule, jako již tradičně zklamala veškeré naděje a padá do dalších hlubin zmatků. Indický zázrak nesporně jednoho dne nastane. Ale to se říkalo už v době, kdy telefony měly šňůry a počítač rozměr dubové almary. Lze se oprávněně domnívat, že se to bude říkat i v době, kdy budeme mít místo telefonu čip přímo v hlavě.