Živnostničím dvacet let a za tu dobu jsem již zažil různé zákazy, změny a "vylepšení" legislativy našeho státu - takto drsně se k nám však žádná vláda dosud nechovala. Pamatuji ataky levice, která by nás danila nejraději absolutně, i ekonomickou krizi v roce 2008. Nic v minulosti však nezasáhlo malé podnikání tak, jako současná likvidační opatření v době pandemie. My živnostníci jsme houževnatí, zvyklí se starat sami o sebe a ve své podstatě od státu nic nepotřebujeme. To vše pochopitelně za předpokladu, že můžeme svobodně podnikat.

Ministr či úředník se stále běžícím platem nikdy nemůže pochopit rozdíl mezi poklesem tržeb v rámci běžného ekonomického cyklu a absolutním výpadkem díky rozhodnutí vlády. Místo jednotek, desítek či stovek tisíc obratu máte v ruce pouze necelou pětistovku denně, ale hypotéky, úvěry, zálohy na energie či běžná spotřeba rodiny zůstávají. Opakovaně chybující vláda nás tak žene do bankrotu a je jí to srdečně jedno.

Za sebe vidím jedinou cestu a tou je bezpečné otevření ekonomiky. Malé provozovny, obchody a služby nejsou riziko, není důvod je zavírat. A ti ostatní, které je nutné přece jen uzavřít, musí jednoduchým způsobem dosáhnout na kompenzaci obratu. V opačném případě vláda kope ekonomice hrob, protože veřejná správa a montovny desítky či stovky tisíc nezaměstnaných dlouhodobě neuživí.

Vládo, nech nás pracovat!