Proč jsem navrhnul jednání o arménské genocidě právě teď? V informační smršti posledních dnů tak trochu zapadla dost důležitá sdělení. Evropský soudní dvůr vydal verdikt, že zadržování běženců v detenčních zařízeních je protizákonné. Měli by být puštěni na svobodu. To vnímám jako završení absurdního procesu, kdy rezignujeme na potírání kriminálního jednání, jakým nelegální migrace nesporně je. Raději ohýbáme zákony. Nezákonnou činnost legalizujeme. To je evidentní appeasement.

Evropská komise v tichosti připravuje směrnice o sjednocení azylové politiky a sociální politiky. Přijetí takových směrnic pravděpodobně učiní i z Česka cílovou zemi migračních toků. Jen týden je stará zpráva o tom, že italští záchranáři vylovili za jeden jediný den u svých břehů na čtyři a půl tisíce migrantů z Afriky. Migrační toky zase zesilují.

A konečně ještě jedna dost důležitá zpráva – 30. června navazují evropští úředníci na přístupová jednán s Tureckem. Informaci o tom přinesl Daily Expres.

Tato jednání proběhnou proti vůli Evropského parlamentu, který konstatoval, že další přístupová jednání mohou pokračovat až Turecko splní větší množství podmínek, mimo jiné v oblasti lidských práv …

Česká sněmovna zase přijala před nedávným summitem v Turecku usnesení, kterým zákonodárci zavázali vládu, aby nepřijímala jakékoliv přerozdělovací mechanismy a aby se distancovala od možného přijetí Turecka do EU. Premiér Sobotka toto usnesení také odmítnul akceptovat. Mimochodem, oba případy, kdy se exekutivy odmítly řídit usneseními parlamentů, jsou dost závažné. Jsou to signály, že dochází k vychýlení z rovnováhy dvou pilířů parlamentní demokracie. Zavání to nakročením k diktatuře ...

Důvody proč český premiér nerespektoval usnesení zákonodárců nejsou podle mne ani tak politické, jako spíš ideologické. Najdeme je v programu sociální demokracie. Tam se to jenom hemží vkládáním nadějí do multikulturalismu anebo vizemi o globální světovládě. Jedna krátká citace:  „Obecně lze říci, že globalizace s sebou přináší také určité naděje globálního a multikulturního uspořádání …“

Je těžké věřit někomu, kdo vyznává takové hodnoty. Je těžké věřit, že bude opravdu důsledně hájit zájmy České republiky. V sázce je příliš mnoho.

Proto jsem vyzval Poslaneckou sněmovnu, aby vyslala EU i Turecku sama naprosto jasné poselství, že Česká republika nebude ustupovat od základních hodnot, od principů demokracie a humanismu, nebude ohýbat zákony. Čím začít? Třeba nepřekročitelnou podmínkou pro Turecko, že se musí vyrovnat s temnějšími stíny své minulosti.

Tady máme dluh i my. Ještě jsme nepojmenovali správně události, ke kterým došlo v Turecku mezi lety 1915 až 1917. Učinilo to před námi už dvacet evropských zemí, včetně Vatikánu a Evropského paramentu naposled, Německo.

Pro případné projednávání jsem měl připravený text rezoluce:

Poslanecká sněmovna PČR se shodla na tom, že represe Osmanské říše proti arménské menšině mezi roky 1915 – 1917 byla genocida

PS PČR konstatuje, že vinu na genocidě nenese moderní turecký stát, který navazuje na tradice a ideová východiska svého zakladatele Mustafy Kemala Atatürka. Přesto vyzývá Tureckou republiku, aby se připojila k více než 20 státům Evropy a distancovala se od genocidy Arménů

PS PČR vyzývá Tureckou republiku a Arménskou republiku, aby se zbavily zátěže minulosti a navázaly normální sousedské vztahy

Koho taková rezoluce uráží?