Ústavní práva obcí jsou totiž najednou „pryč“ a stát začíná trestat obce, a především ty malé, za špatné hospodaření státu. Když to uvedu na příkladu, tak při zadluženosti vyšší než 60 % průměru svých příjmů za poslední čtyři roky, obce přijdou o 5 % ze sdílených daní. Na rozhodnutí o pozastavení daní má dotyčný orgán 10 dní a na vrácení daní 14 dní až měsíc, což obcím značně znesnadňuje práci.

Takovou změnou zákona stát zřídí nové instituce - Výbor pro rozpočtové prognózy, který bude financován z rozpočtu MF ČR, a Národní rozpočtovou radu a Úřad národní rozpočtové rady, který bude mít samostatnou kapitolu ve státním rozpočtu, bude se jednat o účetní jednotku a její uzávěrka bude ověřená auditorem. Stát tedy uměle vytvoří další pracovní místa a peníze, které by mohly jít do podstatně důležitějších oblastí tak bude vynakládat na chod dosud zbytečných institucí.

Nedivím se, že tento zákon při projednávání v horní i dolní komoře parlamentu budil silné emoce. Bránil by se logicky každý starosta obce či města. Ustanovení, které omezuje zadlužení obcí nejvýše na 60 procent průměrných příjmů za poslední čtyři roky prakticky neumožňuje další rozvoj zejména malých obcí jako jsou například naše Branišovice. Nedivme se, že se venkov vylidňuje a lidé odcházejí do měst a obcí, my jim zkrátka nebudeme mít co nabídkou, když s tímto ustanovením v budoucnu nebudeme moci nic opravit, nebo půjčit si na investice. Tímto zákonodárci přispěli k tomu, že malé obce přestanou mít svůj význam a starostové a zastupitelé si tak budou moci pouze hrát na to, že tu jsou pro občany, protože se obce přestanou rozvíjet. Stanou se z nás spíše úřednici nikoliv vizionáři a tvůrci infrastruktury a služby pro občany.