Uzavřel se jeden z těžkých roků v dějinách, ve kterém bojovala technická civilizace s virem a předsudky. Zatím nevítězí, ale má už všechny pomůcky k tomu, aby válku vyhrála. Pokud tedy lidé uvěří vakcíně spíš než pohanskému smýšlení, že je to vše "nějaké divné", určitě je za tím ďábel a nejlepší je pomazat se česnekovou pomazánkou, a pak do sebe na ochranu obrátit šest piv a nějaké panáky.

To temné v nás

Nevšiml jsem si, že by se o tom nějak víc mluvilo, ale je pozoruhodné, že ostrov ateismu uprostřed Evropy - Česká republika - je také jednou z nejhůře postižených zemí. Podle počtu nakažených na 100 000 obyvatel je v Evropě stále na druhém místě a ve světě se pohybuje kolem 4.-5. místa.

To asi nebude úplně náhodná koincidence. Za to druhé místo v počtu nakažených nemohou zdaleka jen kroky vlády, jak by si moc přáli ti, co paří v zamčených lokálech, v obchodech mají roušku "na půl plynu" a na sítích se ostatním pošklebují. A jak si to myslí opozice, která z paměti už vytěsnila své výkřiky na podporu lyžování na jaře a blazeované připíjení v létě na konec epidemie u půlkilometrového stolu na Karlově mostě. A PES na 90 bodech dokonce ani dnes nevadí hostinským, sdruženým ve výzvě Chcípl PES, kterou říkají, že lidi mají právo se ožrat, i když kvůli tomu umře o pár lidí víc. Že naše rozkoše mají přednost před vaší bolestí. A naše svoboda je víc než váš život.

To není právě dospělé chování, odpovídá to spíše dětem, které nedohlédnou svých činů. Svým způsobem je to pohanské chování (každý sám za sebe) namísto víry uvnitř nějakého ideově monolitického společenství (dosáhneme něčeho jen jako celek).

I když jsou řvouni z opozice stejně jako řvouni z hospod miláčkové médií (které nejsou už dávno strážními psy demokracie, ale hlásnými troubami menšinokracie), tvoří ve společnosti naštěstí stále tu menší část.

A to světlé

Většina lidí ve společnosti je normálních, svůj život žijí s ohledem na druhé, chápou závazek, že má svoboda končí tam, kde začíná tvoje svoboda. Jsou schopní se omezit, aby pomohli druhým a třebaže se občas také topí ve zmatku pravidel (které tvoří média tím, jak zdůrazňují menšinové názory), nakonec si cestu k všeobecnému prospěchu najdou.

Překvapilo mě proto a potěšilo, že přes koronavirová omezení budou výsledky celonárodní sbírky Konta Bariéry srovnatelné s předchozími lety. Ne-li lepší. A to přestože jsou na tom dárci mnohem hůř než dřív. Pokles darů nezaznamenala ani Nadace Charty 77. Lidé z kampaně Dobrý anděl čekali, že počet nových dárců klesne na polovinu, ale vypadá to, že výsledek bude zřejmě lepší než průměr za minulé roky. Každý má méně, přesto dává. A to dokonce o trochu víc než dřív. To je nebývalé světlo v této temné době.