Já spojím faktickou s reakcí na mé předřečníky potom s tím vystoupením. Asi bych musel být člen poslaneckého klubu ANO, abych byl vděčný, že pan ministr je - ochoten - přijet do Poslanecké sněmovny. On je taky poslanec, ne jenom ministr. A možná když navrhuje, že chce snížit počet poslanců na 100, nebo 101, tak byste taky mohli navrhnout, že Parlament zasedá, když má Andrej Babiš čas a chuť a je ochoten přijet. (Velký potlesk všech poslanců kromě hnutí ANO.)
Ale kvůli tomu jsem se nepřihlásil.
Chci mluvit o dvou věcech, a to je postoj finanční správy a potom obecný problém korunových dluhopisů. Na minulé schůzi jsem tady interpeloval premiéra a upozorňoval jsem na likvidační pokuty, které finanční správa uděluje malým a drobným podnikatelům za pouhé administrativní pochybení či opožděné zaslání potvrzení toho, že co už jednou finanční správa dostala, že platí. Chci říct, že tito daňoví poplatníci nedlužili a nedluží státu ani jednu korunu. Vzpomínám si na ty chlácholivé věty jak ministra financí, jeho týmu, šéfa finanční správy, kdy říká, nebojte se podnikatelé, v prvních měsících to bude spíš taková metodická pomoc, nebudeme přistupovat k drakonickým trestům a pokutám. To byla pravda, ale jenom do konce loňského roku. Takže podnikatelé, kteří nic nedlužili, jenom do pěti dnů neodeslali to potvrzení toho, že už jednou to, co poslali státu, že to platí, po devíti či desíti měsících dostali pokuty například 30 tisíc korun. Už jsem to říkal minule. Srovnejte: pět dnů má podnikatel a ti malí mají třeba externí účetní a podobně, a finanční správa za deset měsíců udělí 30 tisíc korun.
Tomu, že jsem měl pravdu, nasvědčovalo to, že minulý týden v pondělí byla tisková konference pana ministra financí, jeho náměstkyně a šéfa finanční správy, kde cituji slova ministra financí, ne opozičního politika: Finanční správa se chová nelidsky a ztratila zdravý selský rozum, a proto jsme upravili metodiku a nyní mají možnost podnikatelé znovu požádat o odpuštění a dvě taková administrativní pochybení za rok 2016 a jedno za rok 2017 bude odpuštěno. To je správný krok, chci říct. Ale je to takové to staré klišé, je to ten pyroman, který založí požár, aby pak jako hrdina jako člen hasičského sboru přijel ten požár hasit a říká, to je dobře, vidíte, jak jsem to uhasil.
Ale přesto jenom tady chci dokumentovat postoj finanční správy. Pamatuji si na první vystoupení nového šéfa finanční správy v rozpočtovém výboru, a kolegyně, kolegové mi to potvrdí, mně bylo jasné, proč byl vybrán, protože on vlastně říkal, všeci kradú. Když jsme říkali, ať nejsou tak přísní na ty malé, ať jsou shovívaví, pokud se jedná o nějaké drobné zpoždění ve smyslu pozdního podání o den, o dva, o tři, tak říkal, všichni jsou podezřelí, všichni se pokoušejí okrást stát. Na druhé straně mu říkám, troufněte si na ty velké, ty, které mají armády auditorů, poradců, právníků. Já vím, že je to složitější, ale je to mnohem obtížnější, než takhle sedět a říct, a tady tenhle podnikatel to poslal až sedmý den místo pátého, 30 tisíc.
Ano, můžete požádat o prominutí. Jestlipak všichni víte, že ale musíte dát tisícikorunový kolek? (Reakce v sále.) Já jsem popisoval ten konkrétní případ. Pan premiér chtěl, já jsem mu se souhlasem daňového poplatníka poskytl všechny doklady. Tak to máte 30 tisíc za toto zpoždění, potom žádost tisíc korun o prominutí, zamítnuta, přestože v žádosti bylo konstatováno, že první předpoklad prominutí pokuty je, že doposud byl řádný daňový poplatník. To ten finanční úřad potvrdil, ale neshledal žádné důležité argumenty, proč by odpustil. Ten podnikatel, protože pro něj je to likvidační, není schopen zaplatit najednou, požádal alespoň o splátkový kalendář. Hle, znovu poplatek 400 korun. Neudělal nic, státu nedlužil ani korunu a už zaplatil 31 400. Teď předpokládám, že využije tu možnost, ale pravděpodobně bude muset za dalších tisíc korun opět poslat žádost o prominutí.
Na tiskové konferenci to bylo prezentováno, že to bude automaticky. Já jsem pak večer mluvil s panem generálním ředitelem v diskusním pořadu v televizi a on tam vlastně říkal, že to nebude tak automatické. Tak uvidíme. Já bych to tedy přivítal, aby tam, kde nedošlo k nezaplacení daně, pouze k tomu zpoždění, aby stát byl shovívavý, aby byl předvídatelný a aby se tak arogantně nechoval k těm drobným plátcům daní, kteří bezesporu platí.
Říkám to proto, že mám za sebou, a zase kolegové, kolegyně z rozpočtového výboru, minulý týden devadesátiminutovou debatu na téma korunových dluhopisů v rozpočtovém výboru a všem, kteří mají čas a chuť, doporučuji, ať si přečtou stenozáznam, anebo si pustí celé projednávání. A zjistíte, když budu hodně shovívavý, že jsem z toho byl nešťastný. Pak některý z kolegů, dokonce z vládních kolegů, charakterizoval tu debatu: my o koze a on o voze. V zásadě nám pan generální ředitel říkal, že vlastně neví, jak by to měl šetřit, ať mu tedy poradíme atd. Pořád odváděl pozornost k jiným a k jiným případům, které se týkaly zneužití práva. Za chvilku o tom promluvím, jak je charakterizováno a jak je popsáno zneužití práva. To znamená, neměl odvahu říct: My to prošetříme. Já samozřejmě nejsem oprávněn ani nejsem ochoten říkat, že někdo udělal třeba v té operaci korunových dluhopisů nějaký daňový přestupek. Od toho přece máme finanční správu. To není věc, kterou má rozhodovat rozpočtový výbor nebo Poslanecká sněmovna. A nikdo z nás to ani nenavrhoval. Požádali jsme, aby pan generální ředitel vypracoval metodiku, na základě které finanční správa prověří všechny případy vydání korunových dluhopisů v roce 2012. Podotýkám slovo všechny, ne vybrané.
Sám pan ředitel říkal, že když se díval do statistiky, tak v roce 2012 byl neobvyklý a pouze jednoroční enormní nárůst vydání těchto dluhopisů, a pak vzniká oprávněná pochybnost, zda ve skutečnosti nešlo o skryté vyplácení dividend, kde jak jistě víte, dividendy se daní 15 %. A já chci připomenout náš dlouhodobý program a věc, pro kterou jsme zatím nezískali podporu, my si myslíme, že to má charakter dvojího zdanění a že mnohem čistší řešení je osvobodit od daně daň z dividend, od té srážkové daně ve výši 15 %. Pak by možná, pokud by to už v té době platilo, nebyla motivace vydávat korunové dluhopisy, protože já jsem přesvědčen, že majitel, který vyprodukuje zisk, má právo vyplatit si podíl na zisku, už to jsou zdaněné peníze a není důvod, proč by to znovu danil. To je správný a systémový přístup k dividendám. Ne nějaké jednorázové návrhy, pozměňovací návrhy po třech letech ve funkci, které navrhuje pan ministr financí.
Zkusím vám říct pár vět k tomu, co se nazývá koncept zneužití práva, a je to věc, která se standardně používá jak v judikatuře Soudního dvora Evropské unie, tak taky v legislativní a soudní praxi České republiky. Ještě k té metodice zpátky. My jsme požádali, aby pan generální ředitel vypracoval metodiku. Odpověděl nám, já to trošku shrnu, možná parafrázuji: "Po tom vám nic není, to není věc výboru a poslanců, to je věc Finanční správy." Proto jsem mluvil o té tiskové konferenci, kde pan ministr financí a poslanec říká: "My jsme tady změnili metodiku. A budeme odpouštět ty pokuty." Říkám, to je správně. Ale jednou to jde změnit metodiku na pokyn poslance a současně ministra financí a podruhé to nejde a pan šéf Finanční správy nám říká, že jsme překročili jednací řád Sněmovny, že nám to nepřísluší.
Tak já říkám, aniž bych chtěl rozsoudit ten spor, buď to platí vždycky nebo nikdy. A ne, když je to vládní poslanec, nebo poslanec, který je současně ministr financí to jde a ještě máme tiskovou konferenci, kde to slavnostně ohlašujeme, pusťte si tu tiskovou konferenci, pokud jste ji neviděli minulé pondělí nebo toto pondělí, teď nevím, myslím, že to bylo minulé pondělí. A pak si přečtěte odpověď ředitele Finanční správy, který říká, že to vlastně nejde, že nám po tom nic není. Tak ať si vybere. Buď nikdy nebo vždy. To je přece úplně jednoduché.
Zpět k tomu konceptu zneužití práva. V zásadě se říká, když to zjednoduším, že ke zneužití práva může dojít v okamžiku, kdy formálně splníte všechny náležitosti zákona či zákonů, ale ukáže se, že jediným skutečným důvodem bylo získání daňového zvýhodnění. Takové případy byly i v praxi, já použiji úplně jiný, abych nebyl obviňován, že je to směřováno pouze jedním směrem, ale bylo to, v odborné veřejnosti je to velmi známý případ, kdy podnikatelé odváděli v rámci zákona, kdy máte možnost věnovat dary neziskovým organizacím, např. sportovním nebo vzdělávacím a odečíst si to od základu daně za zákonem stanovených podmínek. Tak to udělali, neporušili zákon. Poslali to vybrané organizaci, která měla charakter neziskové organizace, takže ta to přijala podle zákona. Tato organizace zorganizovala léčebný vzdělávací rehabilitační pobyt u moře nebo u oceánu. Taky hezké. A účastníky byli ti majitelé té firmy, kteří stáli na začátku. Všechno podle zákona. Nikdo neporušil zákon. Ale bylo konstatováno, a správně, že byl využit koncept zneužití práva a že jediným účelem těch všech transakcí bylo zaplatit si dovolenou. A to se asi shodneme, že to nejsou daňově uznatelné náklady. Mluvím o daňově uznatelných nákladech, nemluvím o nákladech obecně.
Takže tento princip mnozí daňoví vykukové používají, bojují s ním všechny západní země, judikatura existuje jak na úrovni Evropského soudního dvora, tak u nás.
A teď debata o korunových dluhopisech a o tom, aby - a to byla jediná a podle mě správná žádost rozpočtového výboru - aby Finanční správa prověřila, zda v případě, kdy emitoval majitel a nakupoval pouze majitel, zda nedošlo k naplnění zneužití práva. Já na tom nevidím nic špatného, žádný osobní útok, žádný politický útok. My přece nevíme, jak taková prověrka dopadne. My bychom chtěli, aby se to zkontrolovalo u všech 500 subjektů, které tyto dluhopisy vydaly. A Finanční správa by je mohla rozdělit třeba na dvě skupiny. Na skupinu, kdy ty dluhopisy nenakupovali majitelé, a na skupinu, kdy nakupovali. Nikdy jsem netvrdil ani netvrdím, že došlo k porušení zákona buď vydáním či emisí korunových dluhopisů či prodejem nebo na druhé straně nákupem. Ale to, že by ten koncept tady mohl fungovat, tak to je přece jasné. Někdo to má prověřit a stát má k tomu Finanční správu.
Pan generální ředitel vymyslel úžasný argument, proč to nebude šetřit. Protože říká: "Ano, existuje koncept zneužití práva, my s tím bojujeme, máme s tím zkušenosti. Ale to musí být opravdu velmi sofistikovaný a promyšlený systém." A z těch slovy vyplynulo, že když to někdo udělal takhle jednoduše, že to napadne i členy rozpočtového výboru, tak to prostě není sofistiskovaný systém. A když to není sofistikované, tak je to průhledné. A když je to průhledné, tak to nemohlo být zneužití práva, protože co kdyby, jak by někoho mohla napadnout tak jednoduchá věc, když to není tak sofistikované, zakryté, přemaskované. To je všechno.
V odpovědi, kterou jsme dostali včera, nám pan generální ředitel říká: To je docela hezké, že k tomu, aby mohli zahájit kontrolu, by potřebovali nějaké důkazy. A že členové rozpočtového výboru žádné důkazy nepřednesli, ale pokud je mají, ať je přinesou na daňovou správu. Takže pokud bychom se zase obecně drželi tohoto principu, že Finanční správa jde kontrolovat pouze tam, kde má nějaký důkaz, že došlo k pochybení, tak mi řekněte, jak budou zahajovat běžné kontroly u běžných podnikatelů např. na DPH. Dobře, tam ještě můžou říct, máte neočekávanou vratku DPH, je jiná než obvykle. Ale například u daně z příjmu. A kdybych se držel té logiky a přišel za managementem té firmy a řekl: Dobrý den, tady je Finanční správa, my bychom chtěli provést kontrolu za poslední tři roky například daně z příjmu právnických osob. A ten management řekne: A máte důkazy? Nemáme. Tak až je budete mít, tak přijďte, protože u dluhopisů říkáte, že bez důkazů to nebudete vyšetřovat, tak jaký je to rozdíl? Proč mě ano a někoho jiného ne? Sami asi cítíme, že to není správný koncept. Že takhle by kontrolní činnost ze strany Finanční správy nemohla fungovat.
A podle mě, a já jsem ty otázky přednesl na rozpočtovém výboru a požádal jsem o písemnou odpověď a očekávám, co nám všem odpoví, protože jsem požádal, aby tu odpověď dostali všichni členové rozpočtového výboru, položil jsem některé otázky, které by podle mého názoru měla zkoumat Finanční správa a pak dojít k závěru, zda došlo nebo nedošlo ke zneužití práva. A ty otázky vám přednesu, abyste sami mohli posoudit, zda jsou či nejsou relevantní a zda vedou nebo nevedou nebo zda vzbuzují pochybnosti, že mohlo dojít ke zneužití práva.
První otázka: Byl emitent dluhopisů v situaci, kdy potřeboval externí financování svých investičních aktivit v tomto rozsahu? Byl nebo nebyl? To se dá přece zjistit. Druhá otázka: Jednal v uvedené době emitent i s jinými subjekty o možnosti externího financování svých investičních potřeb? To se dá přece taky jednoduše doložit, zda jednal nebo nejednal, zda byl ochoten někdo jiný nebo nebyl, banka byla, nebyla, horší podmínky, lepší podmínky. Bylo financování prostřednictvím dluhopisů s úrokovým výnosem např. 6 % ročně výhodnější pro emitenta než standardní financování bankovním úvěrem? Každý se může podívat, kolik byl PRIBOR, 1M PRIBOR, 3M PRIBOR v té době, jaké byly průměrné marže bank a zjistit, zda ta částka je obvyklá nebo je vyšší než obvyklá. Jestli tady dneska někdo mluvil, že někdo emitoval s 18 procenty, tak je naprosto evidentní, že ta částka je vysoce nestandardní a Finanční správa dávno měla konat. Možná konala.
My jsme taky požádali, aby nám dali souhrnnou informaci. Když se pan generální ředitel pochválil - já jsem rozdal 102 mil. pokut za kontrolní hlášení, tak taky mohl říct - zkontrolovali jsme sto firem, z toho u šesti jsme zjistili pochybení a doměřili jsme dohromady, nevím kolik, 10 mil., 100 mil., miliardu. Pan Faltýnek říkal 1,5 mld. včera v televizi. Nám řekl pan generální ředitel - a mohu pak citovat jeho vyjádření, autentické, v živém přenosu, kdy říkal - zatím jsem nezaznamenal, že by v souvislosti s tímto tématem korunových dluhopisů u některého daňového subjektu k tomuto problému došlo... A současně týden poté tvrdí předseda poslaneckého klubu hnutí ANO, že ví, že k tomu došlo a že doměrky jsou 1,5 mld. Asi by nás mělo zajímat, kdo má pravdu, jestli pan předseda Faltýnek, nebo pan generální ředitel Finanční správy. To je přece jasný rozpor. A částka 1,5 mld. byla vyřčena. A nevím z čeho. Nebo má pan předseda Faltýnek nějaký nadstandardní přístup do informací Finanční správy?
Další otázka, kterou bychom si měli klást, resp. Finanční správa: Z jakého důvodu u těch emitentů, kteří nabídli prodej těch dluhopisů, byla zvolena možnost, že je může nakoupit pouze majitel a nikdo jiný? To přece muselo mít nějaký důvod. Protože pokud by to byly atraktivní dluhopisy s dobrou úrokovou mírou, tak by se možná přihlásili i jiní než majitel.
Další otázka, která je úplně legitimní a možná klíčová v té debatě: Z jakého důvodu byly dluhopisy vydány v nominální hodnotě jedna koruna? Přijmeme za pravdivou tezi, že některý podnik, některý emitent potřeboval zdroje pro své budoucí investice. To se může stát a to se taky stává. A proto se rozhodl, že vydá např. tři miliardy dluhopisů a pokusí se získat na své budoucí investice tři miliardy. Ale mohl vydat milionové dluhopisy, stomilionové, desetitisícové, tisícové, stokorunové. Vybral si tu nejtěžší cestu, největší množství - tři miliardy dluhopisů po jedné koruně. A legitimní otázka Finanční správy je: Proč jste vybral ty korunové? Zkuste si sami odpovědět na tu otázku. Já myslím, že ta odpověď není tak složitá. Proč mít v evidenci tři miliardy, navíc, když je může mít jenom jeden kupec, když je určitě mnohem složitější mít v evidenci třeba třicet tisíc papírů. To je přece logické, že je jednodušší evidence dělat tři miliardy než třicet tisíc, ne? To přece každého napadne. Nebo možná jinou stejně pravděpodobnou odpověď naleznete. Ale opět říkám, tyto otázky by měla klást Finanční správa a ne my.
A pak když vezmu konkrétní dotazy k těm diskutovaným korunovým dluhopisům firmy pana ministra, tak jsou přece ještě dva dotazy, které vychází z veřejných zdrojů. Za prvé, z jakého důvodu z těch 3 mld. bylo prodáno pouze 1 482 270 tisíc? To "pouze" berte v uvozovkách. Méně než 50 %. To je nějaké divné, ne? Když někdo emituje 3 mld., může si to koupit jenom sám a koupí ani ne polovinu. Protože ony se dají koupit ještě dodatečně, to je třeba říct. Není důležité pro budoucí nákup a dejme tomu budoucí výnos okamžik nákupu toho dluhopisu, ale okamžik emise toho dluhopisu.
A poslední otázka, která je zase legitimní, a každý z nás může dát odpověď: Z jakého důvodu došlo k vydání těchto konkrétních dluhopisů tři dny před změnou zákona? O tři dny později už by to nešlo. Opravdu ta firma potřebovala do tří dnů ty peníze? Musela zaplatit fakturu ještě 29. prosince? A nebo důvod byl jiný?
To jsou přece legitimní otázky a odpovědi má hledat Finanční správa. Ani rozpočtový výbor Sněmovny ani Poslanecká sněmovna jako celek. Ale v okamžiku, kdy je evidentní z veřejných vystoupení šéfa Finanční správy, z veřejného vystoupení toho samého člověka na rozpočtovém výboru, že to šetřit prostě nechtějí a říkají, že neví jak, tak pak je jasné, že rozpočtový výbor musel přijmout nějaké usnesení, upozornit na tento problém a požádat Finanční správu, aby konala, aby vytvořila metodiku a aby to měl speciální finanční úřad, který má na starosti velké firmy - já myslím, že většina těch emitentů byly velké firmy, aby postupoval stejně ve všech případech. To usnesení není k tomu, aby se prověřila jedna emise jednoho emitenta, ale všem. Ale pan generální ředitel napsal, že pokud mu nepředložíme důkazy, tak vlastně nemá na základě čeho zahájit šetření a kontrolu.
A k těm poměrně nepřiléhavým přirovnáním, jako např., že příště by mohla Poslanecká sněmovna říkat soudům, jak mají rozhodovat, tak já bych chtěl všem, kteří to říkají, připomenout, že v ústavě máme tři moci: výkonnou, zákonodárnou a soudní. Do které patří Finanční správa, kolegyně a kolegové? Do výkonné moci. Za výkonnou moc odpovídá kdo, kolegyně, kolegové? Vláda. Nejvíce premiér, to souhlasím - chci říct kolegům z hnutí ANO, kteří mi tak napovídají a říkají - my nic, to premiér. Já jsem důvěru této vládě nedal! Ani jeden z mých kolegů z poslaneckého klubu důvěru této vládě nedal. Vy ano. To je váš premiér. Tvařte se, že není, ale je to váš premiér. A každý si tu sjetinu hlasování o důvěře vládě může vyjet. Takže to takhle nepřehazujte, neříkejte - to není náš premiér, to je ten z ČSSD. Vy jste hlasovali v rámci ústavní role Parlamentu pro vyslovení důvěry této vládě, my ne. A kam patří soudy? Jednoduchá otázka. Do moci soudní. Takže to přirovnání, že pokud my v rámci své kontrolní činnosti chceme po vládě, po orgánech, které patří vládě výlučně - připomínám tu tiskovou konferenci - ministr, náměstkyně ministra, šéf Finanční správy... My jsme změnili metodiku. Najednou to nejde. A to je celé. To je opravdu celé. A já se pak dozvídám od svých kolegů z hnutí ANO, že to je osobní, politické, staré... Tak to ale vůbec není.
Nevím, v čem vidíte problém. Já vidím problém v tom, že Finanční správa si troufá a dovoluje na malé, ty dnes a denně pronásleduje, jednoduše rozdává pokuty za drobné a nesmyslné pochybení a těch velkých se bojí. A to je celé. A my všichni bychom tady měli být od toho, abychom pomáhali malým a ty velké hlídali. Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců ODS a TOP 09.)
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV