Děkuji za slovo.

Já bych chtěl požádat paní poslankyni Gajdůškovou, zda by byla tak laskava a to své usnesení nám dala také v písemné podobě. Mám to od kolegů z jiných politických stran, abychom je případně mohli porovnat, než začneme hlasovat. Nicméně je poměrně zvláštní, když členka vládní strany vlastně úkoluje vládu a dává úkoly vládě. Proč ne, poslanec či poslankyně to navrhovat mohou, nicméně za posledních šest, myslím, že čtyři roku řídili Ministerstvo zdravotnictví ministři za Českou stranu sociálně demokratickou, a já mám pocit, když jsem četl veřejná vystoupení pana ministra, že on se liší v pohledu na současnou kondici a stav českého zdravotnictví s tím, co tady přednesla paní poslankyně Gajdůšková. Já myslím, že pro nás by bylo rozumné, kdyby případně, až načtou všichni kolegové své návrhy na usnesení ještě před tím, než uzavřeme podrobnou rozpravu, aby nám pan ministr řekl, jak se on staví k jednotlivým - ať můžeme případně s ním ještě debatovat, nejenom aby pak zaznělo souhlasné, neutrální či negativní stanovisko k jednotlivým návrhům zákona.

Já myslím, že údaj, kolik procent jde do kterého sektoru veřejných služeb vůči HDP je údaj v zásadě spravedlivý. Pokud jsem dobře poslouchal paní poslankyni, tak říkala, že její ambicí je, aby do zdravotnictví šlo 9 % HDP. Teď jsem nepochopil jenom, jestli z veřejných zdrojů, nebo i ze soukromých zdrojů, to je velmi důležité pro tu debatu, protože pokud si řekneme, že to je pouze z veřejných zdrojů, tak je to, pokud počítám v hlavě, tak je to 504 mld. Jestli budeme pracovat s tím, že přibližně 1 % HDP je 56 mld., myslím, že letos se odhaduje HDP něco 5,613 bil. korun, tak tě 9 % jednoduchým vynásobením je 504 mld. To, pokud by mělo jít z veřejných zdrojů nebo z toho, co zaplatí plátci, tak je to opravdu dramatické zvýšení plateb, ať už státu, což jsou jenom jinak nazvané peníze daňových poplatníků, nebo našich zaměstnanců a našich firem, kteří si platí to zdravotní pojištění. A to číslo mi přijde neuvěřitelně vysoké v této chvíli, když to porovnáme s číslem, se kterým pracujeme pro letošní nebo pro příští rok. Tak úplně přesně nevím, protože tam samozřejmě v celém systému zdravotnictví je i spoluúčast, což jsou ty privátní peníze, a je velmi důležité v té debatě, jestli to jsou celkové, nebo pouze peníze z veřejných zdrojů, to znamená buď platby za státní pojištěnce, které platí stát, nebo platby zdravotního pojištění, které platí ti, kteří to platit prostě musejí.

A samozřejmě není nic proti tomu, aby si koaliční partneři vyměňovali za mikrofonem v Poslanecké sněmovně návrh, nicméně když se dívám na ta usnesení, která zatím máme k dispozici, tak mně přijdou mnohdy příliš konkrétní ve smyslu data a podle mě neřeší ty klíčové otázky, že se zaměřují na jednotlivé, jak bych to řekl, ne nedůležité, ale na jednotlivé detaily nebo jednotlivé části toho systému jako celku. Já myslím, že můj kolega pan docent Svoboda tady mluvil o systému jako celku, a o tom se tedy debata zatím nevede a měla by se vést. Klidně na půdě Poslanecké sněmovny, klidně v bodu před tím, než se připraví konkrétní legislativní návrh.

Já rozumím tomu stanovisku, že například ve Zlínském kraji je úhrada na hlavu, jak jste říkala, o 35 tisíc - asi ročně - méně, nicméně to číslo nám vlastně nic neříká. Já se omlouvám. To číslo jako samotné nám neříká vůbec nic, protože my to říkáme, já bych řekl, neradi, ale doufám, že se s panem ministrem na tom shodneme, že nám připadá zdravotnictví jako jediný obor, dejme tomu i ekonomické činnosti, ona to není jenom ... (nesroz.), kde se neplatí podle kvality a výkonu. Tam bychom měli směřovat naši pozornost. Za stejně kvalitní poskytované služby by se mělo stejně platit. Ne, že za služby, které jsou stejné bez ohledu na kvalitu, by se mělo stejně platit. To je naopak pro ten systém velmi nebezpečné, když budeme mluvit jenom o úhradě a nebudeme říkat, že k tomu vyžadujeme i potřebnou kvalitu.

Pokud se budeme bavit o tom, že za stejnou kvalitu mají být stejné peníze, tak to podepisujeme za občanské demokraty. Pokud řekneme, že se má platit za tzv. kvalitu, tak to prostě podepsat nemůžeme, protože to není správně a je to proti zájmu pacientů, protože pacient chce kvalitní službu.

A já jsem úplně přesně nepochopil z toho vystoupení, takže berte to spíše jako dotaz, ne nějakou kritiku nebo nějakou jinou filipiku. A o tom se málo mluví. My pacienti máme poměrně málo informací o tom, abychom zjistili, v které nemocnici se poskytuje lepší péče, a v které horší. Já vím, že je to složité, že to není jednoduchá úloha jako sestavit tabulku běhu na sto metrů. Tam se to změří a je to jednoduché. Ale mělo by se někde začít. Připouštím, že mnoho pacientů vlastně volí nemocnici podle místa bydliště. Že nemá tu možnost porovnávat, nebo ani nechce porovnávat, nebude umět porovnávat tu kvalitu, ale neměli bychom na to rezignovat, ty informace dávat.

Já si myslím, že je to úloha zdravotních pojišťoven především. Nemyslím, že je to úloha státu. Protože my občas zaměňujeme i v těch debatách v Poslanecké sněmovně úlohu Ministerstva zdravotnictví a úlohu zdravotních pojišťoven. Jakoby stoprocentní odpovědnost za všechno, v systému zdravotnictví mělo Ministerstvo zdravotnictví. A to prostě není pravda. Ministerstvo zdravotnictví, vláda, Sněmovna a Senát mají plnou odpovědnost za prostředí. Legislativní, ekonomické, to všechno ano. Ale za tu péči jako takovou přece mají mnohem větší odpovědnost konkrétní zdravotní pojišťovny. Ty musí vědět, a ty to musí vědět, kde se poskytuje lepší péče, a kde horší. A pacienti si zaslouží, aby tu informaci dostali. Třeba i s komentářem, že ty výsledky jsou horší z logických důvodů, že to ani jinak být nemůže. Tomu všemu rozumím. Ale pokud rezignujeme na to hodnocení kvality, tak to není v zájmu pacientů. A myslím si, že v těch debatách bychom měli akcentovat především zájmy pacientů.

Všichni kolegové lékaři mi prominou, ale myslím, že těch pacientů je prostě víc. Já úplně přesně nevím, co je to svaz pacientů, za který mluvila paní poslankyně Gajdůšková. Já jsem pacient a určitě v žádném svazu organizovaný nejsem ani být nechci. Ale každý z těch pacientů či v rodině těch pacientů mají nějakou konkrétní zkušenost s konkrétním zdravotnickým zařízením či s konkrétním lékařem. Takže ani já si neosvojuji právo mluvit za pacienty jako za všechny pacienty.

Ale co si myslím, že bychom měli. Poskytovat co nejvíce informací pacientům. O možnostech léčby, o kvalitě léčby, o dostupnosti léčby. A pokud se budete ptát pacientů, jakože my se ptáme, v čem vidí oni největší problém českého zdravotnictví, tak to nebude v tom, že by nebyli spokojeni s tou kvalitou, ale s čekací dobou. A to je velký problém. A není to problém ani politický, není to ani podle mě střet vláda versus opozice, pravice vůči levici. Měli bychom najít taková opatření, aby se ty čekací doby na vyšetření, na operaci, ale zejména na to vyšetření, zkrátily. Protože lékaři vám potvrdí, že mnohdy je rozdíl, jestli jdete na to vyšetření zítra, na konci října, nebo dostanete termín příští rok v březnu. A to je reálný problém, který vám vlastně potvrdí, já bych řekl ve všech regionech.

Bez ohledu na to, kolik dostává nemocnice konkrétní platby od zdravotních pojišťoven. A to je věc, kterou bychom měli společně řešit. Já jenom poprosím o to usnesení, kdyby to bylo v písemné podobě předtím, než budeme hlasovat.

Děkuji moc.