Děkuji za slovo. Nejdřív krátká reakce na to, co zrovna zaznělo z řečniště. Já s tím v zásadě souhlasím, že ať nastavíme jakýkoli systém, tak vždycky se najde někdo, kdo to zneužívá. Škoda, že paní poslankyně Valachová stejný argument nepoužívala u krizového zákona, jak jsme jednali o těch pokutách, kdy mnozí z nás říkali, že drtivá většina společnosti to zdržuje, a nějaká menšina... A k tomu se navrhují drakonické sankce. Takže sociální demokracie popírá sama sebe. V jednom případě je pro to, abychom řešili to zneužívání, drakonické sankce, v druhém případě říká, že se nemáme zabývat možným zneužíváním.

Pojďme ale k tomu návrhu zákona. Tak za prvé, proč jsme se dneska vlastně sešli. Musíme to pojmenovat a musíme se k tomu vrátit. Sešli jsme se díky politické aroganci paní ministryně, kdy ten zákon mohl být schválen minulý týden. Mohl být schválen. Senátní verze byla komfortní, myslím si, že řešila ten problém, byla domluva se sociálními partnery. Já mám takovou informaci, že těch 370 korun navýšení byla domluva se sociálními partnery. To byla připravená akceptovat většina Poslanecké sněmovny, to získalo většinu v horní komoře v Senátu, Senát vlastně předjímal prodloužení karantény ze sedmi na čtrnáct dnů - i toto ten návrh obsahoval. Paní ministryně ovšem propašovala do této dohodové (nesrozumitelné) věci dlouhodobé body socialistického programu, které vůbec neodpovídaly stavu legislativní nouze, a vlastně zneužila ten institut. Já respektuji, že levicová strana má takové body v programu, nechci polemizovat o tom, jestli je to dobře, nebo špatně, máme jiné názory. Ale v těchto dnech a týdnech navalovat další a další byrokracii na hlavu nebohých zaměstnavatelů bylo prostě špatně, paní ministryně to nebyla ochotná akceptovat a vedla vládní většinu neomylně do zdi, až do té zdi narazila. Pak tady emotivně pokřikovala - co jste si vy, kteří jste nehlasovali pro její geniální přílepky, dovolili. - To je třeba si říct, proto se k tomu vracíme.

A jak paní ministryně s námi pracuje. S námi poslanci a senátory. Tak protože jsem věděl, že to jde na vládu, tak jsme si včera stáhli materiál z eKLEPu, který paní ministryně předkládá na vládu. Je to úplně něco jiného, než projednáváme dnes. Ale úplně něco jiného. Paní ministryně v devět vystoupí na tiskové konferenci, s šarmem sobě vlastním oznámí - zítra to schválí Sněmovna, pozítří Senát, já jsem to zachránila. - Ale tak to přece není.

Já mám pár konkrétních dotazů a chtěl bych, aby mi paní ministryně odpověděla, abychom věděli, na základě čeho se vlastně budeme rozhodovat. Myslím si, že ten úmysl motivovat lidi, aby nepodceňovali příznaky, aby byli ochotni, pokud mají příznaky, absolvovat karanténu, je správný. O tom se vlastně nepřeme. Ale sociální demokraté tady opakovaně vnáší dilema, které nikdo jiný nevnáší, a pořád říkají - buď zdraví, nebo výdělek. Já jsem neslyšel nikoho kromě sociálních demokratů, že by takhle postavil debatu o těchto návrzích zákona. Myslím si, že to je špatná otázka, že takhle to proti sobě nestojí. Podle mě musíme zabezpečit totiž obojí pokud možno obecnými pravidly, aby pokud možno jsme ochránili ty, kteří potřebují chránit, a současně abychom řešili ekonomickou situaci těchto lidí, aby měli motivaci chránit sebe a své příbuzné. To nikdo nezpochybňuje, tak, prosím, neříkejme, pokud máme někdo jiný názor na konkrétní řešení, že tady někdo říká - buď výdělek, nebo zdraví. Tak to prostě není.

A ten konkrétní dotaz, protože bohužel v tom materiálu to není. Já bych chtěl po paní ministryni, jestli by nám mohla říct, určitě dělali podrobné výpočty, aby nám porovnala konkrétní dopady na konkrétního člověka, který má jít do karantény. První případ průměrná mzda a druhý případ medián, což je skutečně polovina. Takže já jsem měl na mysli průměrnou mzdu a medián a poprosil bych paní ministryni, kolik by takový člověk dostával podle senátní verze, kterou v pátek Sněmovna odmítla, kolik by dostával podle této verze, kolik by dostával podle verze 90 % denního vyměřovacího (základu) a kolik podle verze 80 %, abychom věděli, o jakých konkrétních částkách mluvíme, o jakém rozdílu mluvíme.

Bohužel to v tom materiálu není a já se ptám proč to tam není. To je úmysl, opomenutí, nikoho to nenapadalo, že bychom se mohli ptát, jaký to má konkrétní dopad protože to je hrozně důležité, abychom věděli, ať schválíme jakoukoliv variantu, jaký to má konkrétní dopad do příjmu konkrétního člověka, a říkám, buď s průměrnou mzdou, nebo s mediánem. Paní ministryně takhle říká, že ano, ale ten materiál to prostě neobsahuje.

Druhá otázka. Mně ty dopady finanční - a neříkám, že to je to nejdůležitější v tom zákoně - nepřipadají realistické, 2,3 miliardy na dva měsíce. Mně to připadá, že to číslo je příliš nízké, vycházím z toho, včera byly publikovány výsledky státního rozpočtu za první dva měsíce, podívejme se na plnění Antiviru A a B. Já vím, že to není stejné, ale při porovnání těch dvou čísel, taky za dva měsíce a tohoto, tak tady jsme někde na ani ne 50 %. Současně se říká, že zaměstnavatelé nebudou moci využívat Antivirus A, pokud jsem dobře pochopil důvodovou zprávu.

To znamená, jaký je předpoklad čerpání z Antiviru A v březnu a v dubnu? Myslím, že bychom to měli vědět. Neříkám, že to je to základní, podle čeho se budeme rozhodovat, ale bez těch čísel jdeme naslepo. A paní ministryně před chvílí říkala, nebuďme detailista, nebavme se o detailu, kdyžtak to změníme. A to je špatný přístup. Já úplně nechápu už první větu toho návrhu zákona.

Tento zákon upravuje zvýšení náhrady příjmů (poskytované?) zaměstnanci zaměstnavatelem v období - to chápu. A pak nechápu druhou část věty - prvních čtrnácti kalendářních dnů trvání nařízené karantény, dále jen náhrada příjmů. Tak další dotaz, paní ministryně - kolik dnů trvá nařízená karanténa? Které jsou další dny, když v zákoně mluvíme o prvních čtrnácti dnech? Proč tam tu číslovku máme? Chytrý legislativec by tam napsal - v období trvání nařízené karantény. Ať by to bylo deset nebo čtrnáct nebo šestnáct nebo dvanáct. To prostě, když někdo změní délku karantény - já po tom nevolám, já tomu nerozumím - tak budeme novelizovat návrh zákona, když se vrátíme k těm deseti třeba? Bude deset dnů nařízená karanténa, ale zákon říká, že prvních čtrnáct dní z deseti dnů. Mně to přijde naprosto nelogické a zbytečné, zbytečný detail místo obecnější formulace.

Další dotaz, paní ministryně - myslím, že to je čtvrtý - jednala jste se zaměstnavateli o tom návrhu zákona? Jaký mají názor? Proč to tam není napsané? My máme zprávy od zaměstnavatelů, že s tím ostře nesouhlasí, že jste je obešla, že byli připraveni plnit tu dohodu, která byla v senátní verzi. Tady se včera zrodilo něco jiného, takže jste vlastně nejednala se (zaměstnavateli?), respektive nejednala, možná jste jim to oznámila, ale pravděpodobně jste shodu a podporu v tomto návrhu zákona nenašla. Mně to připadá jako nepřímé zavřené továren. Ne přímé, což vláda omítá, jako nepřímé. A mnozí zaměstnavatelé mají obavu, mnozí exportéři mají obavu. A chci říct, mnozí zaměstnavatelé nečekají na vládu, nečekají na zákon a týdny a měsíce testují své zaměstnance a aniž by to byla povinnost. To prostě rozumný zaměstnavatel dělá a to nejsou případy na jedné ruce, těch případů je mnohem více.

Tak, mluvili jste s nimi, kteří už ty testy dělají, jakou mají zkušenost? Jestli v těch firmách, kde ty testy dělají, je nižší nemocnost nebo vyšší, zda platí ta premisa, že lidi budou více chodit do karantény nebo ne? Nic z toho bohužel v tom materiálu není. A to je podle mě věcná debata a nedá se to dělat tak, že tady budeme dneska sedět do 23.30 hodin. Já jsem hlasoval proti. My tady nejsme sami. Jak k tomu přijdou zaměstnanci v Poslanecké sněmovně? Tady budou sedět s námi do deseti, do jedenácti, do dvanácti? Slyšel jsem, že vládní koalice chce dneska ještě uzavřít stavební zákon. To fakt nemyslíte vážně, jak se ti lidi dostanou domů?

Vám je totiž všechno jedno, místo abychom... Proč jsme projednávali krizový zákon? Proč jsme ztratili hodinu? Taky z dílny sociální demokracie, takže se nemůžete vymlouvat, že vám to někdo jiný podsunul, ten bod programu a sebral vám hodinu drahocenného času. Tím jsme měli dneska začít. Měli jsme redukovat program. Myslím, že bychom na tu dohodu šli, nemuseli jsme dvě hodiny debatovat o programu a mohli jsme v té debatě mnohem dále. Já zatím vůbec nevím, jak dneska ten návrh zákona dopadne v Poslanecké sněmovně. Budou padat pozměňovací návrhy, bezesporu. A až padnou, tak taky je musíme promyslet a propočítat. Nic z toho ten materiál bohužel neobsahuje, kromě toho, že tady paní ministryně a její kolegyně chodí a říkají, buď se budete starat o zdraví, nebo o výdělky. Tak to prostě není, já to odmítám.

My chceme vést racionální debatu a ty dva principy, pokud možno v obecné formě mít vyvážené. Myslím, že se to dá nalézt. Dá se to nalézt i v debatě se sociálními partnery, ale paní ministryně zvolila jinou cestu. Možná mě přesvědčí a vytasí se se souhlasným stanoviskem hospodářské komory, svazu průmyslu, dopravy, svazu cestovního ruchu a obchodu a podobně. Já mám zatím opačné zprávy. Tak najednou vás jejich názor nezajímá? Najednou vás nezajímají jejich zkušenosti, i těch, kteří už dlouhodobě testují?

A s tím souvisí vlastně i to nařízení vlády, že se musí ve firmách povinně testovat. Jedno datum firmy od dvě stě padesát, jedno datum nad padesát. Ale otázka stojí opět jinak. Vzpomeňme si na nesmyslnou debatu v Poslanecké sněmovně (někdy?) v říjnu, v listopadu, kdy jsme tady vášnivě debatovali - nebo mnozí z nás - jestli má být očkování povinné nebo ne. Vzpomeňte si, co my jsme říkali, občanští demokraté. Problém bude jiný. Problém bude, že ti, kteří se budou chtít nechat očkovat nebudou mít šanci. Podívejte se na výsledky. Po více než dvou měsících očkování vaše vláda, paní ministryně, je schopna zabezpečit osmnáct tisíc vakcín včera a necelé tři tisíce v neděli a dva a půl tisíce v sobotu. A to je cesta z té pandemie.