Děkuji za slovo. Já samozřejmě vím, že kdo má přednostní právo, může vystoupit kdykoliv, ale my se vyjádříme k tomu nouzovému stavu, až zařadíme ten bod, na kterém byla shoda na grémiu. Tak teď nebudu reagovat na vystoupení mých předřečníků s jedinou výjimkou, nebo dvě výjimky. Určitě bych podpořil poslední slova pana ministra vnitra, který vyzval občany, aby se účastnili voleb. Myslím, že na tom je shoda, že to si přejí všichni, kteří mají své reprezentanty v těchto volbách, to určitě ano.

A když jsem říkal, že si to necháme na příště, pan ministr říkal, ať se zkusíme v myšlenkách vrátit zpět. Já s tím souhlasím. To, co nám chybí v těch vystoupeních, co zaznělo, to pak řeknu v tom bodě jedna. A tak zkusme se vrátit třeba, pane ministře vnitra, na začátek června, kdy tady opozice jako celek vyzývala vládu, měla plno konstruktivních návrhů, jak se připravit na druhou vlnu. Byli jsme zesměšňováni, okřikováni, tak jako vy dneska.

Nezlobte se na mě, pane ministře, ale říct do mikrofonu - pokud máte nějaký geniální nápad, sem s ním, to není seriózní debata. To už dopředu toho protivníka nebo oponenta nějakým způsobem srážíte dolu. A pan premiér se nám vysmál a řekl, že žádná druhá vlna nebude. Najděte si to. Strašíme občany místo toho, abychom vedli racionální debatu a připravovali se. Ale říkám, nechme to k bodu jedna.

Teď k tomu, proč jsem se přihlásil do rozpravy a to ke stavu legislativní nouze. A budu mluvit k vládě, nebudu mluvit k panu předsedovi, který vyhověl návrhu vlády a myslím, že to je standardní postup kteréhokoliv předsedy či předsedkyně Poslanecké sněmovny. Máme vlastně jediný návrh zákona k té legislativní nouzi, takzvaný kurzarbeit, neboli novela zákona o zaměstnanosti. Ale budeme používat ten hezký německý název kurzarbeit, který se uplatnil. Jak mi kolegové řekli, dokonce i v Británii používají název kurzarbeit, což je poměrně překvapivé.

Řekněme si fakta. Vláda o tom intenzivně mluví pět šest měsíců. Teď nebudu říkat, že je to ve veřejném prostoru deset let, to asi je, nebo dvanáct. (Ministryně Schillerová: Čtyři měsíce.) Čtyři měsíce, říká paní ministryně. Dobře, čtyři měsíce. Mnohokrát o tom jednala vláda jako celek. Mockrát jsem si přečetl na Twitteru paní ministryně práce a sociálních věcí, že dohoda je hotová. Tři vykřičníky, super.

A my pak dostaneme 115 hodin na to, abychom připravili kvalifikované, legislativně bezvadné, pozměňovací návrhy. Mně to nepřipadá fér. Čtyři měsíce - a vím, že ten zákon není jednoduchý - to mi nepřipadá nějaká dlouhá doba. Ale co mi nepřipadá fér, je 115 hodin pro ty, kteří ten zákon neodmítají - a my ji neodmítáme, tu myšlenku kurzarbeitu - ale kterým se nelíbí stávající znění toho konkrétního návrhu zákona.

Máme sice připraveno asi 12 pozměňovacích návrhů, ale určitě bych uvítal, kdybychom to projednali standardně, abychom si ještě mohli prověřit tu legislativní čistotu, případně to komunikovat navzájem uvnitř Poslanecké sněmovny, ať už s vládními nebo opozičními kluby. Protože jak jsem si všiml, v systému jsou některé stejné pozměňovací návrhy, nebo obdobné. A myslím, že pokud bychom to dělali dneska, tak bychom se dostali k balíku několika desítek pozměňovacích návrhů. Na jejich konkrétní prostudování bychom měli několik desítek minut, maximálně řádově hodin.

To je ten důvod, proč občanští demokraté nepodpoří stav legislativní nouze. Naopak jsme připraveni neblokovat případné zkrácení lhůty i pod třicet dnů - dvacet nám přijde tak akorát. Teď nemám přesně kalendář před sebou, jak bude jednat Sněmovna. Ale těch dvacet dnů jsme schopni naplnit prací na těch konkrétních pozměňovacích návrzích a na debatě s kolegy z ostatních politických klubů. Myslím si, když se podívám, že dneska je 30. září, to znamená, jsme schopni podle mě mít nejpozději do poloviny listopadu schválené znění, na kterém bude většinová shoda v Poslanecké sněmovně, takže nic nebrání tomu, aby od 1. ledna kurzarbeit platil.

Teď se samozřejmě můžeme ptát, co bude v období 1. listopadu až 31. prosince. Myslím, že to je legitimní otázka, tak si řekněme, jaký je stav. Do konce srpna platily tři programy Antivirus - A, B, C. A a B byly v režimu, zjednodušeně řečeno, dotací, to znamená rozhodnutí vlády. A režim C byl schválen námi Poslaneckou sněmovnou a Senátem jako zákon.

Vláda prodloužila programy A a B zatím od 1. září do konce října a úplně odřízla ten Antivirus C, který se marně snažíme prosadit, abychom o něm alespoň hlasovali, pokud už není (nesroz.), abychom o něm debatovali. Dneska to učiním opět. Až se začneme bavit o programu, tak navrhnu, abychom projednali oba dva ty zákony, které si myslíme, že jsou v pořádku, to znamená, jak prodloužení Antiviru C, tak odpuštění minimálních záloh sociálního pojištění pro OSVČ.

Když se podíváme na ty první dva programy, které má v kompetenci vláda - a mohu podle mě mluvit, i za tu naši Covid komisi, protože tam jsme se na tom hodnocení shodli. Tak my jsme se shodli, že ten program Antivirus A je úspěšný, plní svou funkci. Když se podíváme na plnění, tak to postupuje logicky. To znamená od těch plošných opatření, plošného uzavření ekonomiky, kdy bylo největší plnění z tohoto programu. Jenom připomínám, bylo to 80 % superhrubé mzdy s tím limitem 39 tisíc na jedno pracovní místo. S tím, že to bylo pro ty firmy, které byly z rozhodnutí státu uzavřeny.

Já mám poslední čísla za červenec, čerstvější čísla jsme do komise zatím nedostali. To si nestěžuji, to jenom konstatuji. A v červenci to plnění už bylo jenom 45 milionů. Takže logicky byly lokální nákazy, takže lokálně se nějaký podnik uzavřít mohl, nebo nějaký provoz. Takže to plní svůj účel a doporučení naší poslanecké komise je, aby program Antivirus A pokračoval do konce roku. To znamená, pokud bude muset někdo z hygienických důvodů uzavřít svůj podnik, provoz, firmu, může použít Antivirus A - pokud to bude prodlouženo - a jeho zaměstnanci do konce roku dostanou 80 % superhrubé mzdy, říkám s tím limitem. A pak od 1. 1. kurzarbeit je úplně v pohodě.

Jiná situace, když jsme hodnotili ten program Antivirus B, který zjednodušeně říká, že je to pro firmy, které nemají pracovní náplň a pošlou zaměstnance domů a jsou takzvané "překážky na straně zaměstnavatele". To je samozřejmě standardní stav, který v normální situaci, pokud to není nějaký masový jev, se řeší podle zákoníku práce, je tam určena přesně odměna, kterou ten zaměstnanec doma z rozhodnutí zaměstnavatele, že ty důvody ze strany zaměstnavatele plní.

Tento program naše komise hodnotila a shodla se, že opět byl funkční, splnil svůj účel zejména v měsících březen až květen. To je důležité. A současně jsme se v komisi shodli, že tento program měl skončit nejpozději k 31. srpnu. Pokud to naše komise nepovažuje za program, který by měl pokračovat, tak logicky nevidím problém, jestli kurzarbeit bude od 1. listopadu nebo od 1. ledna.

A řekněme si otevřeně, pokud někdo za šest měsíců nebyl schopen náplň pro to konkrétní pracovní místo, jaká je pravděpodobnost, že se mu to povede během sedmého osmého devátého desátého měsíce. Podle mě takřka nulová. Neříká, že nulová, ale takřka nulová. Tak podle mě je poctivější, aby ti zaměstnanci z té práce odešli, dostali odstupné podle zákoníku práce a určitě najdou dneska zaměstnavatele, který je rád zaměstná.

Pořád slyšíme určitě napříč politickým spektrem oprávněné stesky zaměstnavatelů, že pořád nejsou schopni najít další zaměstnance. Protože ta změněná ekonomická situace samozřejmě mnohé sektory takřka likviduje - turistický ruch, restaurace, bary, ale také živou kulturu, různé akce. A na druhé straně zase vytváří příležitosti pro jiné obory podnikání, kde se jim daří a kdy i díky té změněné ekonomické situaci mají nadbytek zakázek a nedostatek zaměstnanců.

Mluvím o tom tak dlouze, protože jsem chtěl zdůraznit, že nevidím problém, pokud ten kurzarbeit, dobře připravený, dobře promyšlený, dobře prodiskutovaný, bude platit od 1. ledna. Je to podle mě lepší, než uspěchaně v legislativní nouzi během několika hodin projednat desítky pozměňovacích návrhů a případně udělat chybu. Samozřejmě si myslím, že pokud ten návrh bude dobře diskutován, tak se zase snižuje riziko toho, že nám ho Senát vrátí. Pokud bychom ho dneska schválili, tak jsem si takřka jist, že horní komora by nám ten zákona vrátila.

Myslím, že jsme schopni v rámci politických stran debatovat ten konkrétní návrh zákona, už nyní mluvit s našimi kolegy z horní komory a snažit se najít během projednání ve Sněmovně tu podporu i v horní komoře. A to ten takzvaně ztracený čas, který dneska jakoby ztratíme, pokud neodhlasujeme legislativní nouzi, vlastně nahradíme. Protože horní komora má 30 dnů a pak to tady musí ležet deset dnů, než se k tomu vrátíme, a tak dále, vždy to všichni známe ty lhůty. Takže pokud to kvalitně připravíme, současně budeme pracovat, debatovat s kolegy z horní komory, tak ten jakoby ztracený čas doženeme a včas ten návrh zákona projde dolní a horní komorou.

K programu budeme debatovat jindy, že? Až otevřete debatu k programu, takže ke změnám programu, které navrhneme, se pak vyjádřím v dalším vystoupení. Snažil jsem se vysvětlit racionálně a věcně, proč není vhodné, abychom to dnes projednali ve stavu legislativní nouze. Není to žádná zlá vůle opozice, naopak - my jsme připraveni se podílet na tom konkrétním znění tak, abychom případně chránili pracovní místa, která mají smysl. Chránit pracovní místa, která už reálně neexistují, nám po šesti měsících smysl nedává. A musíme si říct, kdo je vlastně platí. Ani ne stát, ani vláda, ani Sněmovna, ani Senát, ale ta neexistující pracovní místa platí ti, kteří do té práce chodí, kteří pracují a kteří platí daně, sociální a zdravotní pojištění. Ti platí i ta neexistující pracovní místa.

Mimo jiné se pak určitě dostaneme k parametrům zákona, ale to nechám na debatu nejlépe v prvém čtení a mezi prvním a druhým čtením v jednotlivých výborech. Děkuji. A věřím, že jsem vás aspoň částečně přesvědčil a že tento návrh zákona budeme projednávat ve standardním legislativním procesu.