Než se dostanu k samotné interpelaci, tak mi dovolte pár obecných poznámek. Na minulé schůzi Poslanecké sněmovny, která trvala tři týdny, to znamená nejenom ve sněmovních týdnech, ale i ve variabilních, byla účast ministrů vlády zejména na písemných, ale i ústních interpelacích skutečně tristní. Načež jsme slyšeli rozhodná slova pana premiéra, jak to zařídí, jak už to bude jinak. Jak nechal vypracovat tabulku. V tisku jsme se dozvěděli tabulku, kolik účasti má který ministr. Většinou se vymlouvali, že mají povinnosti, ale že se to určitě zlepší.

Teď se na to zaměřil i pan premiér. A jestli jste dobře poslouchali panu předsedu, tak dneska jsme měli projednávat deset písemných interpelací. A já jsem ten jediný poslanec, který tady má ministra. Jeden z deseti. To je to zlepšení. Po tom razantním zásahu pana premiéra, který slíbil nám všem, že udělá pořádek ve vládě a zvýší účast ministrů na interpelacích. Původně jsem přemýšlel, že zůstanu za dveřmi, ale abych zůstal ve stejném gardu jako ostatní kolegové, kteří se týdne a měsíce domáhají odpovědí, resp. diskusí nad odpověďmi, s kterými nebyli spokojeni.

Nevím, co máme dělat. Pan předseda Hamáček slíbil a udělal, několikrát se obrátil jako náš předseda, předseda nás všech na premiéra s žádostí, aby premiér sjednal pořádek. Dneska vidíte výsledek. Z deseti písemných interpelací je připraven pouze ministr - odpovídat na jednu z deseti. Je to skutečně nedůstojné. Nevím, kdo všechno se dneska omlouval, z jakých různých pracovních důvodů. Dobře víte, že jsme připraveni pochopit omluvu ve skutečně závažném případě. Ale pokud např. příští interpelace je také má a bude po čtvrté přerušena - já teď nevím, kolik mají ti ostatní kolegové, ale dvě přede mnou musely být také po čtvrté přerušeny, protože minimálně ve třech týdnech na minulé poslanecké schůzi se nemohly projednávat. Četl jsem někde a ptali se mě - pane předsedo, že vy údajně iniciujete nějakou změnu jednacího řádu, tak se omlouvám za nepřesnou informaci z tisku. To se občas v tisku stane, že nepřesná informace... tak možná kolegové z ANO pořád říkají, jak by vylepšili jednací řád. Zamysleme se, jestli interpelace vůbec mají smysl.

Minule jsem mírně parodoval ústní interpelace. V těch se vyžívají zejména vládní poslanci. Nebudu je jmenovat. Oni pak jsou hodnoceni jako ti pracovití poslanci, protože mají deset interpelací na rozdíl od nás, kteří máme tři. A už ten, který statistiku dělá, zapomene dodat, že interpelace, jak jsem minule říkal - pane premiére, jak to děláte, že jste tak dobrý? A pan premiér připravenou pětiminutovou odpověď. A pak přijde dodatečný dotaz. Pane premiére, vy jste ještě lepší, než jsem čekal. Odpověď mě fakt přesvědčila, jak to skutečně děláte. A pak přijde pan premiér a řekne: máte pravdu, je to tak. Tak dobří jsme. A jsem rád, že jste mi položil tu otázku, milý kolego ze sociální demokracie. A já jsem tady mohl vám všem vysvětlit, jak mi sociální demokraté to děláme dobře.

To nemá žádný smysl. A navrhuji to skutečně vážně. Tak se bavme o formátu. Možná nemají být tak často, ale měla by to být atraktivní disciplína, kde si koalice a opozice mohou vést debatu nad tématy, které trápí naše voliče. Tohle je divadlo, zejména u těch ústních, tím, že jsou připravené odpovědi. A všichni z vás jste to zažili. A já netvrdím, že to bylo jinak, abych byl spravedlivý. Je to vždycky na osobním přístupu poslance. Já jako vládní poslanec v minulém volebním období jsem ani jednou neinterpeloval ani premiéra, ani ministra, protože mi to přišlo žinantní, abych já jako vládní poslanec interpeloval své ministry právě tím dotazem, "jak to děláte, že jste tak dobrý". A je to podle mě vážná chvíle k tomu, abychom přemýšleli, jak změnit formát. Protože tohle je podle mého názoru škoda času a také v zásadě škoda jednacího dne. Když si vezmete ty čtvrtky a zjistíte, co se vlastně udělá - jo, kdyby ty interpelace probíhaly, v pořádku. Je to prostor zejména pro opozici, aby mohla kritizovat, kontrolovat vládu, klást otázky. Pak jsme nuceni navrhovat mimořádné body. To nám říkáte: ne, ne, ne, my máme vlastní body. Pak jsme nuceni svolávat mimořádné schůze. A většina z těch problémů, ať už nově navrhovaných bodů nebo mimořádných schůzí, by se mohla diskutovat v rámci interpelací. Tak tolik obecný úvod.