Tohle je rozestavěné sídlo Ústavu pro studium totalitních režimů. Torzo domu je tady už bezmála čtyři roky opuštěné a zabalené jako obrovský zapomenutý balík.

Nemám ambici hledat viníka zabrzděné rekonstrukce. Na tom projektu se od roku 2004 vystřídalo hned několik státních institucí, projektantů i manažerů. Pohledů na věc je celá řada. Ale zajímá mě, co bude dál. Kromě toho, že vypadá příšerně, jedná se taky o strategický pozemek pro naši těsně sousedící Viktorku.

V červenci jsem se dopisem obrátil na paní ministryni Schillerovou. Potřebujeme vědět, jaký tady má plán a co od ministerstva můžeme očekávat. Napsala mi celkem rychle. Ministerstvo financí se netají svojí neochotou rekonstrukci financovat. Paní ministryně se za budovu necítí odpovědna. Peníze nedá, vlastní plán co s budovou nemá. ÚSTR je sice organizační složka státu, ale současně je dnes trochu nechtěným dítětem.

Za čtyři roky jsem slyšel hrozně moc o tom, co se v minulosti pokazilo. Asi ano. Ale je třeba najít řešení. Míč je na straně státu a Babišova vláda se k tomu zjevně nemá.

Ve středu jsem psal o pomníčku, který tady připomíná zoufalý čin Ryszarda Siwiece. Stojí právě před torzem budovy. Společně s Ústavem pro studium totalitních režimů a Polským velvyslanectvím domlouváme přesun na nedaleké náměstí Winstona Churchilla. Bude to důstojnější místo.