Vážená paní místopředsedkyně, vážená paní poslankyně, kolegyně, kolegové.

Vystupuji a hned na úvod sděluji, že navrhuji tento návrh zákona schválit, abych neopomněl důležitou procedurální záležitost. Teď několik vět k tomu, proč podporuji tento návrh.

Zaprvé musím říci, že je mi opravdu líto, že se o tom v minulosti a možná ještě v současnosti vede taková rozprava. Plně podporuji, že máme Den boje za svobodu a demokracii jako státní svátek, jako významný den. Myslím si, že to, že k tomu se připojí Mezinárodní den studenstva, to vůbec neoslabuje, vůbec to neznamená nějaké snahy soustředit pozornost nějakým jiným směrem. Ale přece se všichni snad shodneme, jako jsme se shodli předtím, na zásluhách významu Sokola v minulosti i v současnosti, že 17. listopad roku 1989 také navázal na 17. listopad a na události vůbec podzimu roku 1939.

Právě ten svátek nebo ta událost roku 39 byla tím odrazovým můstkem, od kterého se organizátoři a aktéři událostí roku 89 vlastně odkazovali a od kterého se to odvíjelo. Samozřejmě, těch impulsů bylo daleko více. Ale není to v žádném protikladu. Je zbytečné tady podle mého vést ty diskuse a nějakým způsobem říkat, že něco je důležitější a něco méně důležitější. Proč já vystupuji? Být to v normální situaci, tak se nebudu vůbec hlásit do diskuse.

Já jsem mnoho let zpátky už jako místopředseda, pak jako předseda pravidelně 17. listopadu každého roku zhruba v posledních 10 letech chodil na akce 17. listopadu, ale začínal jsem vždycky ráno v 9 hodin ráno u Hlávkových kolejí. U Hlávkových kolejí se nesešel jenom Svaz bojovníků za svobodu, ke kterému máme kritické připomínky, k jeho vedení, myslím si, že jsme to dali jasně najevo, já bych prosil, abychom se uměli povznést na dvě tři, dokázali, že ty věci vnímáme v nějakém kontextu a umíme z toho vyloučit ty, kteří to zneužívají nebo s tím pracují špatně. Ale tam prakticky vždycky, zejména ti pamětníci, kterých už je dneska, že bychom je na ruce spočítali, událostí roku 39 se na mě obraceli jménem svým a svých vrstevníků, abych v parlamentu pomohl prosadit to, aby se ten pojem Mezinárodní den studentstva vrátil do kalendáře.

Oni to považovali, že to je asi zapomenutí na ně. Samozřejmě, že vám tady nemusím připomínat to, co je snad známo, že Mezinárodní den studentstva je jediný mezinárodně uznávaný svátek, který má kořeny a ten vznik je z událostí v Československu. Následně za 2, 3 roky byl ve Velké Británii prohlášen za Mezinárodní den studentstva. Bylo tady hovořeno, já to podporuji, že sokolové, to, že my se k nim tak výrazně hlásíme, že to není jenom česká záležitost, že to je světový návrh, že to je světová událost, myslím si, že je správné, co tady zaznělo, že bychom měli být pyšní na to dědictví Sokola, určitě jsme, řada z nás to dává najevo. Já sám se zúčastňuji řady sokolských akcí. Myslím si, že bychom se měli povznést nad ty problémy, které tady v minulosti byly vyvolané, co je důležitější, jestli ten boj za svobodu a demokracii, nebo Mezinárodní den studentstva, obojí je důležité. Navazuje to na sebe. Povznesme se nad to, jako jsme se přihlásili prakticky všichni k tomu odkazu sokolstva, jeho podpoře, pokusme se i takto přistoupit, zapomenout na ty diskuse. Dneska jsme 30 let po politických změnách. Víme, že ten Mezinárodní den studentstva byl zneužíván. Ale co nebylo zneužíváno? Co nebylo zneužívané? Proto bych chtěl požádat, abychom aspoň v té diskusi dbali, že se na nás dívají lidé, kteří v tom roce 39 a následných letech ztratili své blízké, nebo to zasáhlo do jejich rodin. Oni to považují podle mého zjištění za vážnou věc. Možná více, než my si dovedeme představit.

To, že tento návrh podporují současné studentské a mládežnické organizace, které reprezentují studentstvo, ať vysokoškolské nebo středoškolské, tady zaznělo. Nebudu to opakovat. Takže moc prosím, povznesme se nad některé ty minulé diskuse. Myslím si, že tam nebylo vždy všechno košér, že bychom měli dát najevo, že si vážíme všech a těch událostí a těch obětí, které přišly v roce 39 a následně, že si zrovna tak vážíme všech, kteří se zasadili v roce 1989 o změny a poměry, ve kterých my dneska můžeme žít.

Děkuji za pozornost.