Vážená paní 1. místopředsedkyně, vážené kolegyně a kolegové.

Omlouvám se, že zareaguji na zprávu zpravodaje pana kolegy Horníka a nevyslyším přání pana předsedy Hampla, a řeknu vám i proč. Odpoledne budu v Bratislavě, čili nebudu tady a vy zde budete v té době projednávat problematiku zemědělské politiky a případné poskytování dotací zemědělcům. Většina asi víte, že jsem z venkova, do roku 1956 naše rodina měla poměrně velké hospodářství, ale dneska žijeme jinde. Musím říci, že mám obavu, že můžeme naším usnesením poněkud zkomplikovat situaci vládě, kterou, jak víte, jsem nepodporoval, ale na druhou stranu musíme mít rozum a dělat to, co je dobré pro Českou republiku.

Rozumím tomu, že se situace může vnímat tak, že když se zvýší dotace z evropských prostředků pro malé, případně střední podniky. Ale co je to střední podnik? Střední podnik určitě není podnik, který má 150 hektarů, to je pořád malý podnik. Ale situace je taková, že zhruba 90 až 95 % zemědělské půdy v ČR a produkce živočišné výroby u nás dělají velké zemědělské firmy, ať už jsou to družstva nebo to jsou akciové společnosti. Většinu půdy, kterou obhospodařují tyto velké společnosti, mají lidé, kteří jsou bývalými vlastníky někdy do 50. let, oni jsou vlastníky samozřejmě i dneska, pozemky dostali zpátky a bylo jejich svobodné rozhodnutí, tak jako naší rodiny, že jsme je dali do akciové společnosti.

Víte, kdybychom věděli, že se na našich vesnicích najdou lidé – hospodáři, kteří budou hospodařit na padesáti, sto, sto padesáti hektarech, budeme velmi zvažovat, zdali tyto pozemky nepronajmout jim. A mohu vám říci, že těchto typů hospodaření neustále ubývá. V naší vesnici, kde žiji, byli zhruba čtyři, dneska už je tam pouze jeden. Jestli si myslíme, že když zlepšíme podmínky poskytování evropských dotací těmto drobným zemědělcům, že přibude hospodářů, kteří budou hospodařit na padesáti, sto, sto padesáti hektarech, tak jsem plně přesvědčen, že nepřibude. Akorát se stane to, že zhoršíme situaci našim zemědělským podnikům, které jsou v nerovných podmínkách vůči zahraničním podnikům, neboť náš stát, naše vláda na základě našich finančních zdrojů není schopna poskytnout takové národní dotace, jako poskytují země, které mají největší produkci v zemědělství, zejména v živočišné výrobě, jako je Belgie, Dánsko, Německo a Francie. To je prostě fakt a my situaci našim zemědělcům ještě zhoršíme.

To, co se stalo v 50., v 60. letech je proces, který je těžko napravitelný, takže velké podniky mít budeme. To ukazuje i to, jak zde bylo hovořeno o tom, že když se letí letadlem a vidí se ty lány. Ano, ale tyto lány doposud vidíte a budeme je vidět. Myslím, že celá naše generace, dokud budeme žít, je budeme vidět, i ve východním Německu. Ve východním Německu také nejsou ta políčka taková, jako vidíme v Bavorsku.