Hlavními úkoly veřejné služby v oblasti rozhlasového vysílání totiž dle zákona o Českém rozhlase jsou zejména „poskytování objektivních, ověřených, ve svém celku vyvážených a všestranných informací pro svobodné vytváření názorů,“ a také „vytváření a šíření programů a poskytování vyvážené nabídky pořadů… se zřetelem na svobodu jejich náboženské víry a přesvědčení…, aby tyto programy a pořady odrážely rozmanitost názorů.“

Jinými slovy. Český rozhlas nemá být hlásnou troubou jednoho jediného „správného“ názoru, ale má poskytovat různorodou nabídku, ze které si posluchač vybere sám. Přesně tohle ovšem ČRo nedělá. Zde je jeden příklad.

Stanice ČRo Plus odvysílala reportáž Jakuba Troníčka a debatu Jana Bumby o rozpadu skupiny T4. Partička, jež si říkala T4, byla cosi jako superskupina, ve které se sešlo několik rockových velikánů. Roman Dragoun, vynikající zpěvák a klávesák, člen Rockové síně slávy, známý také z působení ve skupinách Progres 2 či Futurum, baskytarista Vladimír Guma Kulhánek, jenž hrával s legendami typu Flamenga či ETC, a kytarista Stanislav Klásek Kubeš, známý z působení se Schelingerem či Mišíkem. T4 byl pro všechny spíše vedlejší projekt, neboť souběžně působili i jinde, ale hráli spolu šestnáct let.

A do toho přišla migrační krize. A různé názory na ni. Zatímco Dragoun je vůči nelegální masové migraci a s ní související islamizaci Evropy vrcholně kritický, jeho spoluhráči jsou klasičtí vítači a sluníčkáři z pražské kavárny. A nevydýchali, že Dragoun na Facebooku otevřeně ventiluje svoje názory. Nejdřív dali Dragounovi ultimátum, aby toho nechal, a když se nepodřídil, kapelu rozbili.

V interpretaci Českého rozhlasu je to ale úplně obráceně. Viníkem rozpadu je Dragoun, protože má špatné názory, zatímco ti, kteří skupinu rozbili, rozuměj k odlišnému názoru naprosto netolerantní kavárenští vítači a sluníčkáři Kulhánek a Kubeš, jsou vlastně obětí. Redaktor naprosto bezostyšně vykládá, že Roman Dragoun se změnil, ba dokonce zbláznil, že prý člověk, který na svých koncertech často mluví o Bohu, víře a lásce, najednou používá slova jako zrádce, zvěrstvo nebo zločinci.

Jenže i to je naprostý nesmysl. Roman Dragoun se vůbec nezměnil, s masovou migrací se změnil náš svět. A stále stejný, hluboce věřící Dragoun pouze otevřeně pojmenovává realitu kolem nás a nebezpečí z ní vyplývající. A také říká, proč je tak kritický: „Jenom naprostí hlupáci mohou podpořit zničení své kultury a civilizace.“ Zatímco on má deset vnoučat, řada politiků Evropské unie, kteří vedou Evropu na scestí, jsou bezdětné osoby.

Pak se do studia posadili tři mudrlanti, konkrétně redaktor z Práva Jaroslav Špulák, sociolog Petr Lupač z Filozofické fakulty UK a moderátor Jan Bumba, aby Troníčkovu reportáž o rozpadu skupiny T4 rozebrali, a přesně ve stylu „čtyři nohy dobré, dvě špatné“ mudrují na téma Dragoun špatně, Kulhánek s Kubešem dobře. A vůbec jim nedochází, jakou snůšku pitomostí vypouštějí z úst.

Sami jsou v zajetí tradičních frází zdejšího novinářského a politického mainstreamu, ale Dragouna obviňují, že prý jen říká tradiční xenofobní fráze. Říkají, že společnost prý neumí diskutovat, ale sami žádnou diskusi nevedou, neb nikdo s odlišným názorem ve studiu nesedí. A vůbec nejkomičtější jsou v okamžiku, kdy svoji pseudodiskusi korunují tvrzením, že na rozdíl od toho současného minulý režim ukazoval jen jeden pohled na svět. Tak to je opravdu gól. Ovšem do vlastní branky.

Na jednom příkladu jsem popsal tragédii zdejších veřejnoprávních médií. Neplní zadání, jež jim ukládá zákon. Nejsou pluralitní, objektivní ani všestranná. Jsou hlásnou troubou jednoho jediného „správného“ pohledu na svět. Zaklínají se liberální demokracií, ale nejsou ani liberální, ani demokratická. Za peníze všech vysílají názory jedné názorové partičky.

Pro pořádek ještě poctivě dodávám, že s Romanem Dragounem se známe léta, jsme přátelé, ba dokonce Roman loni nazpíval tři písničky na mé vánoční album.

(převzato z Profilu)